Film, který zaujme střídmostí výrazu a soustředěným uchopením tématu, se zaměřuje na vnitřní i okolní svět desetiletého Noriho. Potkávají ho jenom samé otřesy, a ač žije v širší patriarchální rodině, kompenzuje si citové strádání silnou fixací na otce.

Gezim je přitom slaboch a outsider, který využívá svého synka k nuzné obživě pouličním prodejem cigaret. Jako nikdy nechce mluvit o tom, proč ho opustila jeho žena, rozhodne se jednoho dne utéct od syna i svého života za naivní vidinou změny k lepšímu do Německa. Velkou část líčení zabírá tajná cesta zoufalého Noriho za otcem, během níž dostává tvrdé rány a naučí se je se stejnou razancí vracet.

Na jejím konci je dospělejší, než kdy byl Gezim, ale v tomto konstatování je obsažena i hořkost nad jeho dětstvím, ztraceným mezi lidmi, jejichž komunikací je hrubé slovo, útočně vztažená ruka, ústrky a zrada. (MFF Karlovy Vary)