Festival ČESKÉ HRADY probíhá celé léto, kdy během víkendů již osmým rokem putuje z hradu na hrad, z města do města. Letní měsíce jako takové jsou určitě nejen pro mě spjaty s výlety po památkách a pokud tyto návštěvy mohu spojit i s našláplým fesťákem, co víc si přát?

Do Rožmberku jsem se vypravila již loni a byla jsem i přes nepříznivé počasí maximálně nadšená.  Tento festival se totiž velmi liší od fesťáků ostatních – těch větších, na kterých vás lákají „zářivější“ zahraniční hvězdy. Hrady mají díky prostředí, kde se odehrávají zcela ojedinělou atmosféru a ať si říká kdo chce co chce, i česká a slovenská hudební scéna má co nabídnout – o tom vás právě line-up Hradů dokáže každý rok spolehlivě přesvědčit.

Letos jsem oželela páteční večer a do areálu festivalu jsem dorazila až v sobotu po poledni. Oproti poslednímu ročníku se festival přesunul ze zmiňovaného podhradí na louku nad Rožmberkem. Na kouzlu mu to pranic neubralo a navíc musím říct, že bylo vlastně docela pohodlné, že stanové městečko bylo doslova nalepené na areál. (Kdo navštívil festival v loňských letech, ví, o čem mluvím.:))

Hned po příjezdu jsem na dotaz „Nevíš, kdo teď hraje?“ opověděla, že „nějaký Polemic.“  …a pak jsem se mohla krásně stydět, že tahle výborná ska partička mi do té doby byla neznámou.  Na slovenskou skupinu navazovala, troufám si říct, jedna z legend českého skáčka – Sto zvířat. Tahle banda, v čele s Janou Jelínkovou a jejím nezaměnitelným hlasem, vás zaručeně pobaví pokaždé a my se i na Rožmberku dočkali jejich největších hitů a dokonce i pár novinek. Během jejich koncertu se na druhém pódiu chystal Tomáš Klus s Jirkou Kučerovským a proto už zhruba v polovině setu Sto zvířat většina něžnější poloviny publika stepovala před stagí MF Dnes. Přiznám se, že nebýt posledního songu – Nikdy nic nebylo, prodírala bych se davem holčiček, slečen i mamin mnohem dřív a neskončila bych s výhledem na záda dvou dobře stavěných basketbalistů a na nynější idol bych i já viděla mnohem lépe!

Kouzlo Tomáše Kluse jsem objevila na loňských Hradech, kdy mě ohromil nejen svými skvělými písničkami, ale především uměním improvizace a také svým vtipem, což nám předvedl i letos.  S posledním songem ale přišlo i překvápko, kdy Tomáš s Jirkou začali hrát unplugged a to tak, že úplně. Říkala jsem si, že tenhle vtip se fakt nepovedl, protože zanotovat si s nimi mohly opravdu jen první dvě řady a tak jsem se jala prodírat davem ke druhému pódiu. Když jsem míjela brutální fronty na kebab a pivo, říkala jsem si, že tady nehraje ještě něco dalšího – a opravdu – vypadla elektřina.

Následný koncert Monkey Bussines už proběhl bez problémů a jelikož jsem je viděla asi před měsícem na českobudějovickém náměstí, mohla jsem si je klidně vychutnat zpovzdálí. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že chlapci odložili svatební šaty, ve kterých vystupovali právě v Budějcích, protože ten pohled vážně stál za to!  Spolu s Horkýže Slíže dorazila pořádná dávka energie! A protože mají nejeden Silný refrén jak hovado, většinu jejich songů si hmkalo téměř celé publikum. Paráda! Po této neřízené střele dostalo moje srdce zásah v podobě Davida Kollera, který hned na úvod vytáhl kalibr ze všech nejsilnější a říkal, že Chci zas v tobě spát. A jelikož jsem na muzice kapely Lucie vyrostla, velice mě potěšilo, že Koller hrál převážně písničky právě z téhle éry.

Všichni pankáči a jejich všemožně barevná číra si přišli na své vzápětí, kdy stage ovládla nejstarší česká punková legenda Visací zámek. Jejich vystoupení jsem nejprve sledovala z uctivé vzdálenosti, ale nejznámějšími songy jsem se nechala strhnout i já a nebát se vyrazila bych si i zapogovat do předních řad! Letos se snad žádnému fesťáku déšť a bouřka nevyhnou. Nejinak tomu bylo i na Rožmberku. Jaké štěstí, že Red Bull stan byl tak výhodně situován před hlavní stagí a úžasnou show za každých okolností vtipných Mig 21 jsme si s pár šťastlivci mohli vychutnat relativně v suchu. Bohužel koncert Xindla X probíhal na jiném pódiu a k nám do Red Bullu dolehlo jen pár tónů jeho písní. Těžko říct, zda jsem zaslechla Anděla, Dysgrafika či Chemii? Nicméně kapele Nightwork se během jejich koncertu, který byl zároveň závěrečným celého festivalu, povedlo rozehnat bouřkové mraky. A my se spolu s nimi mohli s Rožmberkem rozloučit ve velkém stylu. Musím říct, že Nightwork jsem viděla už poněkolikáté a jejich vystoupení jsou vždycky ohromná a vtipná. Jejich energií se musí nechat strhnout každý. A i když některé písničky už nemůžete ani slyšet (Tepláky, Mája), na koncertě si je s Vojtou a spol. s chutí zapějete! Navíc když Nightwork hrají poslední a za skandování „Ještě jednu!“ se vrací s informací „Bylo nám řečeno, že si tu můžem dělat, co chceme,“ můžete se dočkat neuvěřitelné improvizace, která dokáže skloubit bratry Nedvědy s Police! Závěr jak má být!

Z mého nadšeného reportu vyplývá, že Hrady jsou akcí, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. Zvlášť když cena lístků za takovou hudební nálož je více než příznivá! Do konce prázdnin má tento fesťák před sebou ještě pár zastávek, ta příští je tento víkend na Veveří. Proto neváhejte a udělejte si výlet za muzikou!