Opera je slovo, které pro mnohé (nejen) z dnešní mladé generace zní velice odpudivě. A já se vlastně vůbec nedivím. Díky svým prarodičům mám ke klasické hudbě určitý vztah, ale návštěva naší opery mě poměrně zklamala. Byl to kýč. Honosné kostýmy a realistická scéna- něco, co neurazí ale ani nenadchne. A navíc jsem se tam necítila dobře. Tyto akce jakoby byli určeny jen těm, kteří patří do jakési vyšší společnosti a to bez ohledu na to, zdali vůbec tuší, co se na jevišti odehrává.

Můj názor na operu naštěstí změnila zkušenost přímého přenosu z Metropolitní opery v kině Světozor. La Traviata, sepsaná Giuseppe Verdim na motivy Dámy s kaméliemi, mě vážně nadchla. Nejprve bych chtěla pochválit přenos jako celek. Představení doprovází jak české, tak anglické titulky. Před začátkem a během přestávek může divák nahlédnout do zákulisí Met, může si poslechnout rozhovory s účinkujícími a shlédnout trailery z repertoáru Met. Je o vás zkrátka velice pečováno a máte pocit váženého člověka, i když vlastně sedíte třeba ne příliš společensky oblečeni v kině.

A přímo k představení bych hned na začátek chtěla před návštěvou tohoto programu varovat ty, jímž se obvyklá (výše zmiňovaná) operetní provedení  líbí. V Met pojali scénu velice minimalisticky, ale působivě.  Pódium obepíná kamenný kruh. O zeď jsou opřeny obrovské hodiny, které ale plní zároveň i funkci rulety či postele. Jsou jakýmsi hmotným ztvárněním strachu, našeho času na tomto světě, beznaděje. V prvním dějství scénu doplňuje pouze červená pohovka, v druhém jsou rozverné přehozy sladěny s kostýmy našich milenců a ve třetím dějství je scéna prázdná tak, jako sama Violetta. V detailech je síla.

O výkonech hlavních představitelů nelze diskutovat, protože byly jednoznačně výborné. Violetta Valéry v podání  Natalie Dessay ,Matthew Polenzani jako Alfréd Germont a v roli jeho otce se představil Dmitri Hvorostovsky. Perfektní ale nebyli tito jmenovaní jen po stránce pěvecké, ale i herecké.

Pokud jste Dumasovu Dámu četli a nechcete jen opět sledovat příběh, který již znáte, tak se nebojte. V provedení Giuseppe Verdiho se věci mají trochu jinak. A těm, kteří knihu neznají, rozhodně děj prozrazovat nebudu, jelikož tím by přišli o okamžiky, které si mají prožít.

Dobrou zprávou je, že tyto HD live přenosy nejsou záležitostí čistě pražskou. Každý si může najít své kino a právě sobě vyhovující operu na http://www.metinhd.cz/aktuality.php. Množství kin vás možná až překvapí. Nebojte se investovat pro mnohé nemalé peníze, protože i přesto, že si vystoupení neužíváte naživo, užíváte si ho. A to vám mnohá česká představení nezajistí. Kdokoli kolem mě shlédl něco z nabízeného programu, nelitoval a chválil. Ale je to samozřejmě věc vkusu.

Tento projekt mě zaujal i díky tomu, že propaguje umění, které se již na žebříčku oblíbenosti několik let propadá, ale rozhodně si to nezaslouží. Oživme společně operu a dejme jí ještě šanci. Ušijme jí nový kabátec a přitom poslouchejme klasiku.  Pokud jste dočetli článek až sem, tak si alespoň na youtube najděte nějakého toho Verdiho a na vteřinku se ponořte do zvuků světového dědictví.