Tak nám začaly prázdniny…a zatímco někteří členové redakce Informuji to pojali velkolepě a posílají vám sem pozdravy až ze zámoří, pro jiné je začátek prázdnin už tradičně filmový. První prázdninový víkend je totiž také prvním filmovým víkendem ve Varech. Ani letos Vás samozřejmě neochudíme o festivalový blog, jenom začneme trochu později (ano, i my musíme občas taky pracovat, přestože bychom raději pořád jenom koukali na filmy a psali o tom.) Ale jak se říká, to nejlepší na konec…takže od čtvrtka už můžete skrze Informuji sledovat druhou polovinu festivalu aktuálně přímo z centra dění, mezitím aspoň pár tipů, aktualitek, drbů a tak dále.

Po třech letech „profesionálního“ působení na festivalu (tedy s onou kouzelnou press kartičkou, která zaručí, že si můžete dokonce vybrat! vážně! na který film chcete jít a nemusíte svůj výběr podřizovat jedinému pravidlu „na co ještě zbydou lístky po hodinovém čekání ve frontě“) jsem si stanovila pár jednoduchých pravidel pro výběr filmů.

1.Hlavní soutěž je vždycky nejistá. Vary berou, co jim zbyde po větších festivalech konajících se dříve (hlavně Cannes) a je to většinou taková podivná směska, ve které se sem tam objeví opravdový klenot. Někdy zajímavé, většinou spíše obskurní.

2.Sázkou na jistotu je naopak sekce Horizonty. Většinou celá hlavní soutěž z Cannes + pár třešniček navíc.

3.K objevování nových talentů a nečekaných filmových překvapení slouží sekce Na východ na Západu. Ta je nejsilnějším momentem festivalové dramaturgie, důvodem, proč jsou Vary nejsilnější hráč na středo- a východoevropském festivalovém trhu – uvidíte v ní, co jinde neuvidíte, ale za vidění to rozhodně stojí.

1.Sekce Očima kritiků Variety pro fajnšmekry aneb jak vidí evropskou kinematografii v USA? Občas zajímavé kulturně-filmové konfrontace.

5.Praktické pravidlo na závěr: kvalita díla na plátně je věc nejpodstatnější, ale je třeba hledět i na prostředí, protože, jak říká nesmrtelný Jan Werich, „prostředí je velice sugestivní činitel“. Espace d’Orléans je fakt taková trochu podivnost, kino Drahomíra je strašně z ruky, v divadle z horních řad skoro nevidíte a je tam vedro. Velký sál Thermalu naopak umí poskytnou zážitek na celý život, zuby nehty se tam procpat aspoň na jednu projekci je povinnost.

Vybírat z programu karlovarského festivalu je pro cinefila velmi stresující záležitost – ono se to prostě nedá stihnout všechno. U některých filmů se už ví, že následně půjdou i do běžné distribuce, ale stejně, zážitek z festivalu je jiný než zážitek z kina (rozdíl je především v tom, že na festivalu dokoukáte i to, co byste v kině nebo nedejbože doma u počítače vzdali po čtvrt hodině). Kdybyste se tedy nechtěli tak moc stresovat, udělala jsem to za Vás a následuje pět mých osobních, neobjektivních a zaujatých filmových tipů. Aneb co prostě musím, ale fakt musím vidět!

1. Maďarský hit „Je to jen vítr“. Benedek Fliegauf se na základě skutečných událostí z let 2008 a 2009, při nichž zemřelo v Maďarsku šest Romů, zamýšlí nad podstatou rasismu. Nadmíru aktuální téma i u nás, které se ale domácím filmařům zatím nepodařilo citlivě a zajímavě zpracovat (nepřesvědčil mě ani loňský „Cikán“).
2. „Láska“. Výmluvný název, superkvalitní herecké obsazení a další Zlatá palma z Cannes pro Michaela Hanekeho. Pro mě to vypadá na lásku na první pohled.
3. „Divoká stvoření jižních krajin“ amerického debutanta Benda Zeitlina slibuje magicko-realistickou podívanou z konce světa, jižanské Luisiany po hurikánu Katrina. Neotřelý námět i zpracování a podle ohlasů debut roku. Nechme se překvapit.
4. „Chlapec pojídající ptačí zob“. Film z hlavní soutěže se do mého výběru dostal čistě proto, že se věnuje navýsost aktuálnímu tématu – dopadům krize v Řecku. (A prý tak činí „bressonovsky laděnou intimní atmosférou“.)
5. Sekci Na východ od Západu zastupuje v mém výběru „Aurora“. Mám ráda sci-fi a málokdy se na velkém plátně dočkáme jiného než hollywoodského zpracování tohoto žánru. Litevsko-francouzsko-belgická koprodukce z budoucnosti s prvky romance.

Mohli bychom pokračovat – sekce Horizonty uvádí nové filmy Davida Cronenberga („Cosmopolis“ se stmívajícím se upírem Pattinsonem v hlavní roli), Todda Solonze (toho amerického podivína, který natočil geniální obskurnost „Štěstí“ a do Varů přijede osobně), bratří Tavianů („César musí zemřít“ aneb Shakespeare v kriminálnickém hávu a Zlatý medvěd z Berlinale) nebo Kena Loache ( „Andělský podíl“ oceněný porotou v Cannes). „Bezedné moře“ s Rachel Weiszovou v hlavní roli láká na melancholicko-romantickou atmosféru a italsko-rumunská koprodukce „Díaz: neuklízej tu krev“ zase atraktivním tématem (rekonstrukce policejního zásahu proti demonstrantům během summitu G8 v Janově v roce 2008).

Kromě zmíněného Todda Solonze (který je hvězdou spíše nezávislou) je letos celebritou číslo jedna Helen Mirren, která do Varů společně s loňským předsedou poroty, režisérem Isztvánem Szabó přivezla film „Za zavřenými dveřmi“. Cena za celoživotní dílo putuje letos do rukou Susan Sarandonové (ta přiveze film „Jeff, který žije s mámou“). Pravděpodobně se na ní tedy můžeme těšit v některé z budoucích festivalových znělek…mimochodem, ta letošní s Otakarem Vávrou in memoriam se vyvedla. Pěkně zachycuje to čecháčkovství, které vládne českému filmu obecně. Možná nastal čas sebereflexe, protože poprvé letos probíhá Týden českého filmového průmyslu – že se česká kinematografie ocitá dlouhodobě v bahně trapnosti si uvědomují už asi úplně všichni. Akce v Becherově vile zatím představila nové filmové centrum České televize v poměrně zajímavém personálním obsazení. Jistá naděje na překročení vlastního stínu by tu tedy možná konečně byla…ale nechvalme dne před večerem.

Tolik tedy naše festovní tipy pro sváteční dny a první postřehy. Jak moc svátečně se budeme mít my, čtětě už brzy na festovním blogu. Slibujeme, že to nebudeme s těma mojitama dole v Thermalu tolik přehánět, ať se to dá číst…ale znáte to, festivalová atmosféra strhne občas každého. Holt Vary jsou Vary.