Režisér Xavier Gens stál již za zfilmováním poměrně slavné počítačové série Hitman. Film sice nijak zvláště neprorazil, ale rozhodně nešlo o propadák. Dokonce se stal i výdělečným. Jeho dalším projektem je snímek The Divide.

The Divide není z filmů, které zaujmou svým scénářem. Ostatně co lákavého by mohlo být na skupině lidí, která se skryje v podzemí, nejspíše před nukleárním výbuchem. Ovšem poměrně povedený trailer tlačí sledovanost a tržby vzhůru. Upoutávka ukazuje intenzitu děje, špínu a paniku, ale to nejzajímavější na celém snímku si nechává pro sebe – rozklad osobnosti a ponorkovou nemoc.

Děj je opravdu strohý, vše začíná nějakým „záhadným“ výbuchem a jak už to bývá, vzal se z čista jasna a nikdy se dozvíme, o co vlastně šlo. Skupina tehdy ještě sobě neznámých lidí se nachází v budově, kde lehce paranoidní správce vybudoval provizorní protiatomový kryt.

Za nějaký čas se objeví zvláštní muži v ochranných oblecích. Dost možná by mohlo jít o záchranu, ale až do té doby, než unesou dítě a začne se střílet. Děj se začíná postupně vyostřovat a kdesi usazená panika se opět rozvířila.

Když se ostatní rozhodnou správce pro bezpečnost uvěznit, místo organizovaného žití v bunkru nastává těžká anarchie a lidé se čím dál tím více mění k nepoznání, ponorková nemoc nastupuje v plné síle a rozhodně nemá v úmyslu někoho ušetřit.

Asi jako každý film by se dal i tento rozdělit na dvě poloviny, v té první se většinou nic zvláštního neděje a ve druhé se rozjíždí děj na plné obrátky. Stejně tak je tomu i u snímku The Divide. První nijak zvlášť záživná polovina je však „vykoupena“ polovinou druhou, která je jakousi nepřetržitou dávkou deprese a intenzivního hltání děje.

Avšak i zde najdeme prostor pro kritiku. Zejména v první polovině, kde jsou některé scény zbytečně „roztahané“ a jiné nesmyslné, spíše jako z jiného filmu, třeba zvláštní výlet mimo bunkr. Také čas jako by nehrál ve filmu skoro žádnou roli. Ano, logika a návaznost trochu pokulhává, občas i herecké výkony.

Celkově bych film hodnotil více kladně, než záporně. Úzkost po sledování filmu byla značná, zkrátka jsem to režisérovi „sežral“ a líbilo se mi to. Ano, občas to bylo nechutné, ale ukazuje to lidskou bytost z jiné, horší stránky.