Artista - hollywoodský favorit po francouzsku

Artista - hollywoodský favorit po francouzsku100%

3 zlaté globy, 7 cen BAFTA, Zlatá palma za nejlepší herecký výkon, 10 oskarových nominací (zkuste se vsadit, zda budou proměněny) a spousta dalších i dalších ocenění – může být něco výřečnějšího než tyhle statistiky? Komerční charakter většiny z těchto cen není jistou sázkou na kvalitu – namítl by jeden – v případě Artisty to ale jednoznačně neplatí, neboť snímek vzdávající hold dějinám filmu má našlápnuto na to, aby se sám dostal do dějin.

Michel Hazanavicius, francouzský režisér s polsko-litevskými kořeny, jenž byl zatím známý především díky lehčím, ovšem publikem nadprůměrně hodnoceným snímkům (tak například OSS 117 a jeho pokračování), zmínil, že natočit němý film byl jeho životní sen, kvůli kterému se mu dostávalo spíše výsměchu než podpory. Když se Hazanaviciusovi konečně podařilo přijít s originální myšlenkou, začal být označován za šílence, a to i vlastní životní partnerkou Bérénice Bejo, jež v Artistovi nakonec strhla hlavní roli. Svůj film režisér zasadil do přelomových 20. let 20. století. Konec jedné éry a počátek druhé, uzavření něčeho dobrého (tak třeba kapitoly němého filmu) a zrod čehosi lepšího, zlom, krize (ekonomická a na jejím pozadí i osobnostní), přerod, katarze. Příběh věčný jako svět, v podstatě jednoduchý a neoriginální, ale nepostrádající tu nezbytnou jiskru, která má potenciál ho celý rozsvítit a přetvořit v nezapomenutelný zážitek.

Slavný herec George Valentin si užívá přepychu a přetrvávajícího diváckého zájmu. Ovšem pouze do doby, než jako zasloužilý herec němého filmu odmítne se podívat do budoucnosti a nepřijme práci ve filmu zvukovém. Nová generace našlapuje, stará ji musí uvolnit cestu, a tak ambiciózní, ale i přesto milá Peppy Miller Valentinovi nevolky sebere popularitu. Kromě tématu pomíjivosti slávy pracuje Artista s dalšími dimenzemi: je to i ironie osudu, která přehazuje role uctívaného idola a k němu se vzhlížející fanynky. Je to i přátelství, které nekončí se ztrátou úspěchu (příklad oddaného šoféra Cliftona), je to i rodinné drama, a samozřejmě láska. Příběh ovšem nesklouzává do pouhé love story (přesněji řečeno, o love story, ačkoliv ji cítíme ve vzduchu, ve filmu nepadne ani zmínka), což mu přidává na svěžesti a originalitě. Jak říká sám Hazanavicius, je to „staromódní pohled na lásku, velmi čistý a vhodný pro němý film“. Na jednu stranu svěžest nápadu a klasický příběh na druhou – se proplétají v jedno celé a otevírají cestu k neordinárnímu zážitku.

Další složkou snímku garantující tu největší výslednou kvalitu jsou skvělí představitelé hlavních rolí ze země Galského kohouta. Jean Dujardin ve své filmografii roli šarmantního chlapíka strhl již několikrát, a ne náhodou – výrazné rysy a živý, charismatický obličej z něho činí perfektního „němého“ herce, „řeč těla“ ovládá naprosto bezchybně. Nepotřebujeme po něm slova, chceme se na něj jenom dívat. Bérénice Bejo také má čím překvapit, a tak z křehké krásky, jak ji známe z posledních několika filmů, se na černobílém plátně stává osudová žena.  Artista není první film, na kterém Dujardin a Bejo spolupracovali (Hazavinicius je obsadil do své mini-série OSS 117), takže nemůže být pochyb, že se jedná o sehranou dvojici. „V černobílém formátu jsou herci neobyčejně krásní. Mluví, ale neslyšíte je. Jakoby to byli bohové Olympu“ – shrnuje tajemství okouzlení Hazanavicius.

Jako v pravém němém filmu, důležité repliky postav jsou doprovázeny titulky. Právě ty jsou důvodem tu pro pousmání, tu pro ukápnutou slzu. Film němý v rámci filmu zvukového je něco nečekaného a originálního: obzvlášť legračně působí scéna, kdy je George Valentin postaven před fakt, že němému filmu odzvonilo, a tak ho v noční muře obklopuje spousta všeho zvonícího, hřmícího, štěkajícího a smějícího se, jenomže on sám ne a ne vydat jediný zvuk. Natolik jednoduché bylo zvyknout si na to filmové ticho, že se po této scéně nám přestává audiální složka filmu zdát podstatnou. O to důležitější je kvalitní obraz, jež měl na starosti kameraman Guillaume Schiffman, a vytříbený hudební doprovod, kterého se v Artistovi ujal „dvorní“ Hazanaviciusův skladatel Ludovic Bource. Aby vykonal poctivou práci, musel Bource naposlouchat spoustu skladeb legendárních hollywoodských talentů, jako například Max Steiner či Franz Waxman, a následně dát dohromady jednotlivé melodie ve stylu 20. let.

Sen Michela Hazanaviciuse, který dříve sloužil jen předmětem výsměchu, se naplnil, a dle dosaženého úspěchu si troufám předpovědět, že svým příkladem navnadí další režiséry na podobné tvůrčí experimenty. A tak kdo ví, možná nás čeká znovuzrození němého filmu.

Názor informuji.cz: 100%

Kdy a kde dávají film: The Artist

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!