J.J. Abrams, Spielberg a mimozemšťan. Ne, nejdá se o remake E.T.ho. (i když podobnost tam je značná). Tihle dva se spojili a zfilmovali příběh o skupince teenagerů, kteří ve filmu točí na „super osmičku“ zombie horor. (Výsledný zombie snímek divák uvidí v závěrečných titulcích ;)) Mladí tvůrci se při natáčení jedné ze scén „nachomejtnou“ k vlakové havárii a na založený film se jim podaří natočit monstrum, které armádní vlak převážel.

Během pár dnů armáda obsadí městečko poblíž nehody, kde teenageři bydlí a kde se poslední  dny dějí neobyčejné věci. Armáda „klasicky“ tají a jediní, kdo tuší, co se děje, jsou právě tito mladíci.

Parta puberťáku se tedy rozhodne vypátrat, o co tady vlastně jde a navíc využít skvělé možnosti natočit pro svůj zombie film akční scény. Ve filmu pak vzniká spousta vtipných momentů a hlášek, které s blížícím koncem filmu (naštěstí) neubývají.

Děj filmu je jednoduchý a vsází na ověřený koncept, jedna z hlavních hrdinek je unesena záhadným mimozemšťanem a ostatní ji hledají. Super 8 ale mimojiné vsadil na dětské herce, kde  každý z teenagerů je zajímavá a naprosto odlišná povaha. To, co by zajisté neprošlo u dospělých herců, tady funguje náramně. Vtipné pubertální hlášky, které skvěle zapadají do děje a situace, které by v „dospělé“ verzi nikdo neskousl, zde slaví úspěch.

Režie se ujal J.J. Abrams, již protřelý režisér,  jenž se zaskvěl zejména seriálovým vyprávěním Ztracených (LOST). Právě v tomto seriálu ukázal, že dokáže najít a vyzdvyhnout sebemenší detail, kterému s jeho lehkostí vtiskne nějaký (většinou důležitý) význam. Jeho styl vyprávění je pak nádherně vidět i v tomto snímku.

Přes režiséra  se vrátím k E.T. mu. Toho nám Steven, coby producent a „pomahač“ na Super 8, představil téměř před třiceti lety. Ještě před tím masíroval sci-fi fandy podobně skvělým snímkem Blízká setkání třetího druhu. K nám se sice tyhle skvosty dostaly o mnoho let později, ale rozpoutaly podobné nadšení. To nadšení, atmosféra, humor a styl se teď vrací v podobě Super 8. Stejné mrazení v zádech a pocit neklidu + návrat do osmdesátek v samotném filmu mě prostě dostaly. Filmové narážky na současnou dobu jen umocňují sílu a chuť se přenést o pár desítek let zpět a užívat si té zpomalené pohody. (Samozdřejmě teď nemyslím naší normalizační pohodu ;), ale pohodu amerického venkova…) Super 8 má být film pro děti, myslím ale, že ho nakonec  nejvíce docení starší “páprdové”, kteří budou chrochtat blahem.

Abych se ale vrátil zpět na zem a byl realistou, musím filmu také něco vytknout. To co mě nejvíc (opět) zklamalo, byl kýčovitý americký konec. Neuvěřitelná dávka prozření, klišé a emocí… Kdyby si tvůrci dali o něco více práce s posledními 20 minutami snímku, mohlo jít v případě Super 8 o super film a jasných 80%. Takhle je to „pouze“ dobrý film. I tak ale vřele doporučuji.

Další problém, který jsem viděl, tedy spíše slyšel, byl dabing. Je pravda, že Super 8 míří na teenagerské publikum, ale v originálním znění prostě vyniknou detaily, jichž si u dabovaných verzí nevšimnete. (Čest výjimkám) A těch pár řádků titulků si přeci i teenageři snadno přečtou nebo ne?

Fajn oddychovka, fajn návrat.

Kdy a kde dávají film: Super 8

31.8.2011 | m.p Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout