Moravská galerie v Brně představí Vladimíra Jindřicha Bufku

Moravská galerie v Brně představí Vladimíra Jindřicha Bufku 

Nejnovější fotografická výstava v Cameře Uměleckoprůmyslového muzea představuje téměř neznámého Drtikolova konkurenta Vladimíra Jindřicha Bufku. Zároveň informuje o počátcích fotografie jako umění, vztahu k malířství i objevování specifiky média. Vystaveny jsou fotografie, gumotisky, planotisky i olejotisky a to nejen ze sbírek Moravské galerie v Brně, ale i z Národního technického muzea, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a ze soukromých sbírek. Téměř osmdesát exponátů zachycuje krajiny, zátiší a portréty, mezi kterými najdeme například krásnou Bufkovu ženu Marii v mužské čelence Siouxů či portréty Schwarzenbergů. Výstava zaujme jistě také pestrým výrazovým i námětovým repertoárem a na duši potěší nejen milovníky starých časů.

„Devadesátá léta 19. století jsou v českých zemích významná nejen pro malířství, literaturu a další obory, ale i pro fotografii. Technické inovace umožnily fotografování z ruky a vedle profesionálních fotografů se objevili první fotografové amatéři, jejichž počet rychle rostl. Vladimír Jindřich Bufka je jedním z nejvýraznějších reprezentantů umělecké fotografie začátku 20. století v Praze a v Rakousku-Uhersku. Mezi svými kolegy vyniká výjimečným jazykovým nadáním, vědeckými zájmy a schopnostmi (chemie, astrofyzika, technika) a snahou o povznesení ‚stylové fotografie’, jak říkal. Po absolvování praxe v továrně bratří Lumièrů na autochromy v Lyonu a v prominentním ateliéru Hermanna C. Kosela ve Vídni si otevřel v Praze roku 1911 svůj ateliér, který konkuroval Františku Drtikolovi, vyškolenému v Mnichově. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným záběrům.V době zkoumání hraničních možností práce s novými příručními kamerami v plenéru fotografoval Prahu a Vídeň večer, v dešti, v protisvětle. Ve střední Evropě patří tyto práce k prvním svého druhu. Vedle nemanipulovaných snímků byl tvůrcem stylizovaných děl zhotovených novými náročnými pozitivními technikami gumotisku a barevného gumotisku. V nich volně čerpal z koexistujících slohů a stylů: impresionismu a postimpresionismu, secese, symbolismu a dekadence, kubismu a futurismu, art deco. Byl jedním z prvních moderních synkretiků v městě, v němž se protínaly siločáry uměleckého dění v celé Evropě. Jeho postoj k slohové pluralitě je blízký naší postmoderní době. Přestože zemřel ve věku 29 let na leukémii, svými texty a díly začal ovlivňovat českou fotografii o osm let dříve a dnes jeho dílo figuruje v publikacích o evropském umění a fotografii.“ Antonín Dufek

12. listopadu 2010 – 13. února 2011

| Redakce Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!