Fincherova Zmizelá byla i přes poněkud prkenného Bena Afflecka považována za jeden z nejlepších filmů roku 2014. O dva roky později, téměř na den, se do kin řítí román britské spisovatelky, který svým žánrem i zaměřením hází povedenému thrilleru pomyslnou rukavici.

Rachel Watson (Emily Blunt) každý den cestou vlakem do práce míjí město Witney. Z okénka vidí svůj starý dům s exmanželem a jeho novou rodinou a také mladý pár, který si oblíbí a pro sebe pojmenuje. Závidí jim dokonalý život a štěstí, které ona ztratila jen pár metrů vedle. Jednou ale zahlédne něco, kvůli čemu se rozhodne vystoupit z vlaku a jednat na vlastní pěst.

Dívku ve vlaku provází stejně dobrá architektura příběhu jako u Zmizelé. Na začátku tvůrci představí prostou hlavní hrdinku cestující vlakem. Každý den tam i zpět po stejné trase. Jak ale dějová linka postupuje, začne divák objevovat temné stránky Rachel, které mění svědkyni hrůzné události na možnou podezřelou. Vše spolu totiž souvisí. Dotírání na bývalého manžela, obdiv šťastného páru i závislost na pití. Náhled pod pokličku její povahy a chování diváky v dobrém slova smyslu mate a slouží jako vynikající nástroj k udržení napětí.

K tomu samozřejmě přispívá i dokonale sešlá Emily Blunt. Sympatická Britka s výrazným přízvukem nebudí sympatie dlouho a společně s vývojem děje se propadá do čím dál větší mizérie. Zoufalství v očích, dobře hraná závislost na alkoholu a touha napravit věci, které dost možná napravit nejdou. Vedle Emily Blunt se objevuje zajímavý casting, ať už se jedná o Haley Bennett (Sedm statečných) - která snad nejvíc připomíná Rosamund Pike ve Zmizelé - nebo Justina Therouxe (seriál Pozůstalí, Zoolander No.2) s Lukem Evansem (Hobit, Rychle a zběsile). Potěší i drobné cameo Lisy Kudrow (Přátelé, Web Therapy).

Na drobných zvratech i větších překvapeních je drama vystavěno a Dívka ve vlaku obojí má. Chybí ji ale taková bomba, která ve Zmizelé vystřelila naraci celého snímku na úplně jinou úroveň. Příběh Rachel graduje a má i uspokojivé finále, ale efekt zaražení do sedačky chybí. Za tímto faktem můžeme hledat poměrně nezkušenou režii Tatea Taylora, který je oproti Fincherovi filmovým zelenáčem. Ale nesmíme zapomenout i prostý fakt, že zásadní okamžik v předloze Zmizelé zkrátka dokonale sednul i divákovi v kině. Ve výsledku to znamená, že nedostaneme v polovině značný impuls ve vyprávění a pozornější divák si dovede ke konci představit, jak vše dopadne. To bylo u Finchera vyloučené.

I přesto lze Dívku ve vlaku chválit za udržování vysokého standardu na poli filmových thrillerů. Společně se skvělou hudbou velikána Dannyho Elfmana jde o napínavé dílo hodné pozornosti. Ve vzduchu možná visí i případné ocenění pro Emily Blunt. Oproti své lepší starší sestře jede ale přeci jen na druhé koleji.

Kdy a kde dávají film: Dívka ve vlaku

7.10.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout