Krycí jméno Holec: Bondovka z Prahy je mixem obstojného historického filmu a rakouských předsudků

Krycí jméno Holec: Bondovka z Prahy je mixem obstojného historického filmu a rakouských předsudků70%

Jmenuji se Zilk. Agent Zilk. Nemám povolení zabíjet, ale zato můžu donášet na moje rakouské a československé kolegy. Nový film vypráví o mě, pražských umělcích, sovětské okupaci Prahy a tajných službách v Československu roku 1968. Ale taky o tom, jak Čechy vidí někteří Rakušané.

Mladý a talentovaný režisér Jan David, kterého si zahrál sympatický Kryštof Hádek, se v roce 1968 marně snaží prosadit své filmy a scénáře proti komunistickým cenzorům. Do toho Jan řeší svůj komplikovaný vztah s herečkou Evou, v podání Vicy Kerekes. Ta má neúspěchů svého milence tak akorát dost, a tak si za něj najde „náhradu“ v podobě bohatého a úspěšného rakouského novináře Helmuta Zilka (hraje ho charismatický Johannes Zeiler).

Úspěšný novinář i tajný agent

Rakouský novinář začíná právě uskutečňovat televizní přenosy z komunistického Československa, čímž si získá mezinárodní reputaci. Jenže ostatní lidé kolem něj netuší, že Zilka naverbovali do svých služeb českoslovenští agenti, kteří ho chtějí zneužít jako svého udavače a také dezinformátora.

Když v roce 1968 přichází v Československu krátkodobé uvolnění poměrů, svitne na chvíli naděje i Janu Davidovi. Vše se však zvrtne s příjezdem okupačních vojsk do Československa roku 1968. Tehdy se vyhrotí situace i pro spolupracovníka Státní Bezpečnosti Zilka, jenž má odvysílat v rakouské televizi ORF propagandisticky zaměřený film o tehdejších událostech v Praze.

Dramatický snímek z komunistické Prahy

Jak si poradil rakouský režisér Franz Novotny a jeho tým s vykreslením bondovsko-uměleckého tématu z komunistické Prahy, ale také ze svobodné Vídně té doby? Hned zpočátku je potřeba pochválit dramatickou linku příběhu, v níž vskutku nebudete mnohdy tušit, jak se situace vyvine. Mnohé z momentů filmu jako nátlakové scény StB na Zilka a jeho špiclování, nebo příjezd sovětských tanků do Prahy patří mezi skvělé momenty pasáže.

Velkou pochvalu si zaslouží také povedená „dobová“ hudba Ondřeje Brzobohatého, který si ve filmu střihl i epizodní roli českého zpěváka Ondřeje. Stejně tak je velmi povedená kamera od Roberta Oberrainera, střídající výborně oddychové záběry na exteriéry s akčnějšími průhledy do pražských a vídeňských ulic. Výborně je ve snímku také zobrazena nálada umělců a dalších lidí v Československu, plná planých nadějí a očekávání.

Nevyhraněný styl na pomezí bondovek

Poněkud rozporuplné je však samotné žánrové zařazení bijáku, který balancuje mezi vážně míněným (a nedokonalým) dramatem, jakousi umírněnou bondovskou špionážní linkou a občasnými nechtěně klišovitými scénami. Ty jsou největší slabinou tohoto koprodukčního rakousko-českého snímku, jehož režisér, scénáristické trio a zřejmě i většina peněz pocházela z Rakouska. Jistou bondovskou nadsázku nelze u filmu, který se tváří velmi vážně, brát moc vážně.

Podivná klišé a častý sex

Některé scény ve filmu tak působí trochu jako pěst na oko a jsou v nich znát rakouské předsudky. Například téměř všechny mladé Češky jsou ve filmu znázorněny jako lehké ženy, které „slintají“ nad přepychem, režiséry a bohatými Rakušany (ponechme stranou, že takové se vskutku najdou). Ve filmu tak není nouze o časté erotické hrátky, které však někdy zakrývají scénáristickou bezradnost, ale aspoň je na co se dívat :-).

Mezi další rakouské klišé patří vykreslení agentů Státní Bezpečnosti v čele s hercem Davidem Novotným jakožto skupiny neschopných pitomců, kteří se nechají přeprat v boji necvičeným mladíkem a jejich konspirační metody jsou leckdy spíše nechtěně vtipné a nedomyšlené, než by se blížili skutečnosti.

Dobré herecké výkony

Do třetice všeho zvláštního jsou pak někteří „civilní“ Čechoslováci zobrazeni jako poněkud natvrdlí burani, co papouškují naučená hesla o všemocném komunismu, nebo naopak o svobodě. Natolik černobílé to vskutku v roce 1968 nebylo.

Většinu herců ve filmu je třeba pochválit, přičemž vyniká zejména Johannes Zeiler. Dobrá je i Kerekes v roli náladové a vypočítavé Evy, stejně jako Vilma Cibulková v roli drsného cenzora. Do role agenta se hodí i Novotný, ale není jeho vina, že mnohdy vyznívá poněkud podivně.

Rozporuplný biják, inspirovaný skutečností

Jak tedy zhodnotit film, který je částečně inspirován skutečnými osudy rakouského novináře, pravděpodobného spolupracovníka StB, a pozdějšího starosty Vídně Helmuta Zilka, stejně jako skutečného českého režiséra Jana Němce, jenž zemřel počátkem tohoto roku? (ve filmu je uveden jako Jan David)

Výsledný dojem je tak mixem zajímavého a málo známého příběhu, souvisejícího s rokem 1968 v Československu, který nepostrádá výbornou kameru, dobré herecké výkony i zajímavé nápady. Naopak ho snižuje žánrová nevyhraněnost a podivná klišé o Češích a Slovácích. Pokud máte rádi historicky laděné filmy, nebo se těšíte na Vicu Kerekes a další mladé herečky v rouše Evině, jděte do kina. Jinak se i bez tohoto lehce nadprůměrného snímku asi dá strávit podzimní večer. Dostává tedy slabších 70 procent.

Názor informuji.cz: 70%

Kdy a kde dávají film: Krycí jméno Holec

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!