Publicista Petr Kettner (1921 – 2003) se kromě literatury pro děti, sci-fi a překladatelství orientoval i na reportáže věnované méně známým historickým faktům, kterými se zabývá například kniha Proč zemřel Jan Masaryk? nebo Tři kontra gestapo. Ve své dramatické reportáži Konec černého vraha se zaměřil na okolnosti proslulého atentátu na zastupujícího říšského protektora, který proběhl 27. května 1942 v Praze-Libni.

Autor se v reportáži příliš nezaobírá všeobecně známými fakty o atentátu, na událost se dívá z trochu jiného úhlu a snaží se tak veřejnosti poskytnout méně známé detaily. Svůj pohled na diverzní akci československých parašutistů rozprostřel na téměř sto padesát stránek, kde nepřebývá snad jediná věta. Autor se nepřiklání na ničí stranu, konstatuje fakta s jistým odstupem, jak už to u novinářů bývá. Příběh je ale popsán velmi barvitě a rozhodně nenudí.

Vzhledem k tomu, že v ní nejsou popsány všechny skutečnosti, které by tvořily celistvý příběh o atentátu, je kniha vhodnější pro zasvěcenější čtenáře, kteří už například zhlédli film Atentát od Jiřího Sequense z roku 1964 nebo si teprve počkají na premiéru velkofilmu Anthropoid britského režiséra Seana Ellise. Také není od věci si přečíst „začátečnický manuál" k atentátu od Miroslava Ivanova, který přesně a zevrubně rekonstruuje celý jeho průběh.

V novém vydání Konce černého vraha se dozvíte spousty informací, které by se k vám možná jinak nedostaly: např. jak to bylo s Heydrichovým plánem s „konečným řešením české otázky", jaké různé varianty měl atentát, než se jeho aktéři rozhodli pro uskutečnění na pražské Vychovatelně, kdo byl tajemný a v učebnicích dějepisu opomíjený agent A-54, jaké problémy nastaly při odletu parašutistů z Británie a že k atentátu vlastně nikdy nemuselo dojít, co znamená samotné slovo „antropoid" či jaký byl „poatentátový" osud zrádce Karla Čurdy.

Nelze opomenout poslední kapitolu věnující se následným osudům různých osob zapletených do operace Antropoid, z čehož za zmínku stojí především osobnost Liny Heydrichové, šedé eminence celého protektorátu. Právě ta navrhla, aby se jako pomsta za smrt jejího manžela popravil každý desátý Čech, a skrytě napáchala možná ještě více škod, než její nechvalně proslulý muž. Kdyby nebylo této zaryté nacistky, Heydrich by nejspíš nikdy nevstoupil do NSDAP ani SS. Nad její chladnokrevnou povahou zůstává rozum stát.

Jediné, co se dá reportáži vytknout, je absence fotografické přílohy a gramatické chyby, hlavně vynechávání písmen v nejběžnějších slovech, které kazí dojem z jinak velmi pozoruhodné a čtivé reportáže.

18.9.2016 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout