Oscarová rekordmanka přidává do své filmografie další vydařené biografické dílo. Skutečný příběh Florence Foster Jenkins inspiroval v minulém století obecenstva i umělce po celém světě. Ve zlatých rukou jedné z nejoceňovanějších hereček současnosti se zdánlivě obyčejný příběh o neobyčejné ženě stává výjimečnou sondou do milostných vztahů k umění i blízkým lidem. Kouzelně také připomíná dvě nestárnoucí pravdy: nadšená práce může i bez talentu přerůst v něco skvostného - a také je stále dobré mít v hereckém ansáblu Meryl Streep.

Bohatá žena Florence Foster Jenkins (Meryl Streep) žije v Anglii roku 1944 svým snem. Chce zpívat a rozdávat radost. Bohužel její nadání se s čistým projevem neslučuje. Madam Florence ale v přesvědčení o svém nesmírném talentu vystupuje a její manžel a manažer (Hugh Grant) jí v tom podporuje. Ta největší výzva se však objevuje s nápadem na vystoupení ve slavné Carnegie Hall. Společně se svým novým klavíristou (Simon Helberg) chce Florence vystoupit před třemi tisíci vojáky a navždy si získat anglická srdce.

Božská Florence působí na obecenstvo jako sladěný orchestr podle předem napsané partitury. Rovina zábavy a vtipu se filmem pomalu přelévá k dojemným scénám tak přirozeně, že si toho divák téměř nevšimne. Zpočátku se návštěvník kina směje štěkavému a falešnému zpěvu stejně jako publikum při premiérovém představení, ale prvotní šok se postupně zlomí v příběh plný oběti, velké lásky a splněného snu. Totožná cesta skutečného publika s tím filmovým je klíčovým prvkem celého snímku.

Tím druhým jsou pochopitelně herecké výkony. Meryl Streep promění ve zlato cokoliv a společně s Grantem a Helbergem tvoří na první pohled nesourodé trio. Ve skutečnosti se ale všichni herci výborně doplňují. Grantův manžel / manažer má vše pevně pod kontrolou. Podplácí novináře, pečlivě vybírá publikum a je vzorným manželem své ženě, i přes jistou partnerskou dohodu. Klavírista McMoon v podání Helberga vstupuje do kolotoče tajností poprvé a i v rámci jeho ztřeštěně slušného chování je zajímavé sledovat jeho vývoj od myšlenek na velkou kariéru přes strach z ponížení až do úplného konce - obyčejné hry pro přítelkyni. A zatímco Florence cvičí svůj jekot - kterým mimochodem velmi evokuje terapeutický taneček Rushe a Firtha v oscarové Králově řeči - ostatní pomalu chápou, co je jádrem jejího snu a celého příběhu.

S hudbou Alexandra Desplata ve druhé polovině Božská Florence odkrývá další rozměr dojemné story, která přirozeně vrcholí koncertem v Carnegie Hall. Letitá etuda na fenomenální zpěv může rázem prasknout, stejně jako vyjevit svou skutečnou hodnotu. Lásku k muzice, lásku k ženě a k člověku jako takovému na pozadí finální árie do nitra diváckých srdcí.

Kdy a kde dávají film: Božská Florence

26.8.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout