Třetí a poslední den 24. ročníku Benátské! na hlavní Gambrinus stagi přitvrdil. Samet Toma Jonese vytřídali kytaroví mágové z DragonForce a zakládající člen skupiny Scorpions, Michael Schenker. Dohromady zvýraznili perfektní kontrast k pátečním melodiím rokenrolového veterána. Žádná řada známých hitů, žádné melodické erupce. Jen brilantní kytarová technika a divoký metal v duši.

Předehru k netradiční oslavě hbitých riffů vedla od 16 hodin nafrněná Bára Poláková, která svůj projev dvou rozjívených sester na mejdanu dovedla k dokonalosti. I s milým faktem, že je cosi kouzelného na interpretovi, který ještě neofackován slávou užívá muziky, ať se děje cokoliv. Dále už se ale dav klaněl velkému sourozenci s mnohaletou praxí. Není s podivem, že Hanu Zagorovou si nenechala ujít řada festivalových fanoušků. Skladby Haničky Písničky totiž patří do zpěvníkové databáze houfů hudebních fandů, ať už její muziku mají rády nebo ne. Studánka stříbrná i tradiční Obrázky byly tak dosyta vyčerpány než bylo naprosto nezbytné uznat, že její čas byl pouhopouhé prozatím.

Desítky skalních fanoušků dále potěšila Tublatanka. Mnozí ale už na scénu vzývali britské metalisty. I když indisponováni o zpěváka Marca Hudsona, předvedli DragonForce mimořádnou show. Náhradník Per Fredrik Åsly zvládl vokální úlohu víc než dobře. Snad i proto, že power metalová mašina jede hlavně na pohon perfektních souzvučných kytar. Ve formě byl především Herman Li, jehož technika na momenty opuštěla hudební svět, jak ho známe. Velmi přimočarý, mnohdy jednotvárný, ale nadměru fascinující setlist vytěžil z aparatury na Gambrinus stagi maximum možného. A divák si nestěžoval. Vrcholem vystoupení byla pak známá nemesis všech hráčů kytarového simulátoru Guitar Hero, epická skladba pro dvě kytary - Through the Fire and Flames.

Hlavním tahákem byl ale přesto ještě někdo další. Kus Scorpions s sebou na Benátskou! přivezl Michael Schenker se svou ikonickou kytarou Flying V (za vystoupení vystřídal řadu jejich variací). Zatímco jeho bratr Rudolf stále hraje s neměckými heavymetalisty a hardrockery, starší Michael Liberci předvedl dílo založené především na jeho kytarovém umu. S nadsázkou řečeno, vokály ztrácely význam a dav pohlcovala někdy až nekonečná smršť kytarových sól. Neúnavný Schenker se bavil s celou kapelou a divák místy propadal iluzi, že hrát nepřestane. V dobrém i ve zlém. Celkový obrázek ale masivní většině publika vyhovoval a Schenker a spol se několikrát za show topili v hlučném aplausu nadšenců pod pódiem. Technika projednou spravedlivě zvítězila nad silou hitů a paletou emocí.

Hity však nechyběly kapele Divokej Bill, která spolu s Mandrage postupně sfoukla svíčku na festivalovém dortu č. 24. Hra na Čmeláka, nějaké to Malování či Svatou pravdu dostala diváky znovu do správného tuzemského rybníčku štěstí a chytlavých melodií. A dobrou noc Rozárce tak mohl dát i taky strašně nešťastnej. Madrage hledali ženu pro poslední zbytek nadšenců, zatímco zbytek benátské posádky zamířil svou gondolu za dalšími hudebními zítřky. Nepochybně také za těmi příští léto ve Vesci na Benátské! 2017.

31.7.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout