Agora - zabíjení jménem boha

Agora - zabíjení jménem boha 

Ačkoliv film Agora nepatří zrovna mezi žhavé novinky promítané v českých multikinech, v každém případě by si zasloužil alespoň tolik pozornosti, kolik se dostalo například titulu "Kájínek". Je škoda, že toto napínavé historické drama prošlo prakticky bez povšimnutí masírky médií, jako tomu bývá u jiných snímků.

Náhled režiséra filmového snímku Agora, Alejandra Amenábara je poněkud historicky odlišný od běžného vyznění historie a dějin, které jsou nám předkládány ve škole. Avšak nepatří mezi úplné zvraty tradičních příběhů, jakými jsou například Bathory od Juraje Jakubiska nebo Marie Antoinette režisérky Sophie Copollové. Tato vize Amenábara je vynikajícím zpracováním historického příběhu o nadčasové, na své poměry extra inteligentní filosofce a výborné astronomce Hypatii (Rachel Weisz) a jejích věrných stoupencích zastávajících moudrost antického světa.

2hod. 6min. trvající příběh se odehrává v roce 391 po Kristu, kdy se Egypt nachází pod nadvládou již upadajícího římského impéria. Na počátku vše vypadá snad až příliš idylicky. S jemnými náznaky milostného dramatu. Hlavní hrdinka, mladá a nadějná astronomka, filosofka a učitelka se ocitá nejprve mezi střetem lásky dvou mužů, z nichž si nevybere ani jednoho.  Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou mu křesťané slibují.  Hypatia nejvíce miluje astronomii a klíč k rozuzlení záhad planet a jejich pohybu je důvod, proč nemůže klidně spát. Zpočátku je to ona, kdo učí a zachraňuje své žáky před konflikty. Ukazuje jim filosofickou cestu o rovnosti a míru. Snaží se hledat kompromis a naučit je přemýšlet. V roli jejího ochránce před světem se zdánlivě zdá být její moudrý a chytrý otec. Avšak je již velmi starý a nakonec veškeré bádání převezme Hypatia na sebe. Jeho začínající senilita se zprvu projevuje zejména při nerozvážném rozsudku nad jejich otroky v souvislosti s náboženskými názory. V té době se totiž začínají velice ostře vyhrocovat konflikty mezi pohany a přívrženci křesťanství. Problém spočívá v jejich nespravedlivém obviňování. Překvapením se divákovi může zdát, že iniciátorem nespravedlivého pošpiňování těch druhých je zde křesťanství. Jeden z podstatných faktorů režisérovy vize, který stojí za bližší prozkoumání. Jak to opravdu bylo se asi už nedozvíme. Ale k zamyšlení stojí například úvaha, zda strkat všechno vždy do jednoho pytle. Ač mohlo křesťanství mít původně lepší úmysl, nakonec se jeví jako větší zlo jen díky jeho špatným služebníkům, kteří třeba i pomocí násilí a intrik dosáhli svého cíle. Rozhodně tento film nabízí několik vrstev pozoruhodných myšlenek navzájem se propojujících v mimořádný celek.

Další vrstvou k zamyšlení s tou předchozí související se nabízí fakt, že v bájné Alexandrii kdysi stála knihovna obsahující údajně veškeré vědění antického světa. Poněvadž však byla zničena se všemi svitky, nemáme dnes už žádný důkaz, jak to doopravdy bylo. Ani počátky náboženství ani historie a další odvětví. Římské impérium se v té době nachází na sklonku své existence. Právě díky podlým křesťanům, kteří vedou proti naivním Římanům krutý boj. Nejprve drobnými akcemi, které vyústí v opravdový boj. V tu chvíli se jich nikdo nezalekne, Římané si jsou jisti svým postavením a převahou. Jaké je však jejich překvapení, když spatří na vlastní oči obrovskou vlnu davu, která se řítí útokem přímo na ně. Začíná lítý boj, kde křesťané začínají vyhrávat, až rozcupují celé město a zejména knihovnu na kusy, pohany vyženou a strhnou cenné sochy pohanských bohů. Vše hoří. Život však pokračuje dál. Orestus, který patřil mezi Hypatiiny žáky a byl do ní bláznivě zamilován tak, že o tom vědělo celé město, drží nad Hypatií i nadále ochrannou ruku. O pár let později se žáci rozprchli do různých pozic a úřadů. Orestus (Oscar Isaac) se stal respektovaným křesťanským místodržitelem Agory. Ovšem jen do doby, než prolezlé křesťanské zlo začalo prorůstat i do poklidných zdí a fanaticky podporovat další stoupence v jejich tehdy slepé víře. A protože se Hypatia snaží pomocí Orestea ovlivňovat v dobré víře politické směřování ve prospěch vědy, rovnoprávnosti a lidských práv, ještě více se na ni zaměří zlo v podání tehdejšího vůdce křesťanů, který vypadá jako samotný satan. Jeho smýšlení bohužel skoro až satanské je, touží jen a hlavně po moci a ovládnutí města. Nejprve jen posílá své stoupence na židy a jiné menšiny, později mu to nestačí a vymyslí lest i na Hypatii a jejího ochránce Orestea. Bohužel, dav je šílený a šílený dav nemůže uvažovat logicky, natož rozumně, tudíž slepě důvěřuje svému zběsilému vůdci. Pod tímto tlakem musí Orestus uznat, že ženy nemají žádná práva a Hypatia je uznána jako čarodějnice. Ta, které by měli postavit pomník a nosit ji na rukou, za všechen svůj pozitivní přínos obyvatelům, za to, že stavila poznání a vzdělanost nad všechna náboženství. Pro dobrotu na žebrotu. Zde ještě hůře, na smrt.

A zde se dostáváme k třetí vrstvě neboli rovině, a tou je rovnoprávnost neboli ženská osvícenost a inteligence. Počátek emancipace tak byl ušlapán, respektive ukamenován hned v samém zrodu, nicméně jeden z klíčových poslání tohoto filmu ukazuje v celé své nestvůrnosti, jak moc děsivé mohou být ignoranti a fanatici, kteří se snaží ženu ukamenovat a umlčet, ať už v přeneseném slova smyslu nebo doslova. Amenábar vlastně odkrývá prostou pravdu řádících šílenců lehce zmanipulovatelných jedním nebezpečným fanatikem, který se zalekl ženské inteligence a v obavách o svou pozici je schopen ji za živa stáhnout z kůže. Tento fakt vzbuzuje v divákovi jednak hrůzu a pochopitelně nesouhlas s tehdejšími "hlupáky", ale zároveň vlastně nutí k zamyšlení nad současným stavem světa a postavení ženy ve společnosti. Právě v tomto momentě dospěje divák k závěru, že se toho zase až tak moc nezměnilo v jistém slova smyslu, samozřejmě na vyspělých místech planety se již ženy nekamenují za to, že myslí, ovšem není to pravidlem. Když se zamyslíme ještě hlouběji do této tématiky, opět si uvědomíme, že je to v podstatě jen pár let od doby, kdy žena neměla skutečně žádná práva, natož právo volit vládu. Toto téma je velmi obšírné a spletité a lze jen konstatovat, že díky historickému útlaku žen se nedochovaly prameny odkazující na ženy - filosofky. Každá cesta by měla být vyvážená, protože pouze jeden pohled může být velmi úzkoprsý a zavádějící.

Krom toho, že film ukrývá několik zajímavých tezí a režisér si pohrává s historickým motivem dle svého úhlu pohledu, jedná se o film nikoliv nezajímavý, naopak, právě proto velmi povedený. Kvalitní a inteligentní historický snímek bez zbytečných filmařských efektů, které musely pomoci například Tróje nebo Gladiátorovi. Strhující drama, vynikající herecké výkony, možná jedna z životních rolí Rachel Weisz a v neposlední řadě perfektně odvedená práce na kostýmech. Závěrem lze snad jen dodat, že Agora nejenže stojí za to vidět, ale spíše, že by měla být viděna povinně, ať už si uděláte názor jakýkoliv. A rozhodně si nezapomeňte vzít sebou balíček kapesníků. Pokud se rozhodnete pro zhlédnutí, raději si pospěšte, dokud se ještě promítá. Štěstí můžete zkusit například v multikině Ládví.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!