Nejprve Colours of Ostrava před dvěma lety, rok nato Brněnská hala. Robert Plant s formací The Sensational Space Shifters se tentokrát podívali do plzeňské metropole, kde ho skalní fanoušci čekali již od otevření lochotínského amfiteátru téměř pět hodin před začátkem vystoupení.

Mezitím si diváci mohli užít pohodovou atmosféru, kterou přivezl Mike Sanchez, na první pohled vizuální směsice Elvise a italského mafiána. Sanchez s anglicko-španělskými kořeny rozjel rock‘n’roll šedesátých let, říznutý s blues a boogie woogie. To nejlepší ale mělo přijít až po deváté večer.

Plzeň nasáklá Zeppelinem

S nástupem Roberta Planta a jeho aktuální sestavy The Sensational Space Shifters se Lochotínský amfiteátr řevem fanoušků doslova rozbouřil. Do jisté míry konzervativní, metalové a hardrockové publikum s napětím čekalo na každý ostřejší tón. Rockové výpady si Plant uměl dobře rozložit po celou dobu vystoupení, aby tato očekávání naplnil. A to do posledního tělo napínajícího tónu. Hlas Zeppelinu nemohl vynechat ani důležité songy legendární kapely, která se po tragickém úmrtí výjimečného bubeníka Johna Bonhama rozhodla již nepokračovat.

Bylo by naivní myslet si, že by Robert Plant mohl zcela odstřihnout hity skupiny, která ho proslavila, stejně tak mylné by ovšem také bylo očekávat, že pojede ve starých kolejích, jakoby se nechumelilo. Zeppelinovský revival se nekonal, staré pecky se objevily v novém hávu, plynule se prolínaly s aktuální Plantovou experimentální tvorbou. Poslední album Lullaby and… The Ceaseless Roar pátrá v hloubkách kořenů blues a nebojí se přimíchat africké a berberské rytmy, ale ty rockové kořeny se zkrátka nezapřou ani zde – a při nich to také v publiku vřelo nejvíc.

Harmonické seskupení

Ačkoli většina diváků jistě dorazila právě kvůli Plantovi, dost prostoru dostali všichni – opravdu výborní – hudebníci kapely The Sensational Space Shifters.

Západoafrický hráč na jednostrunné housle ritti Juldeh Camara si užil i své sólo u mikrofonu, dále famózní dvojice kytaristů Skin Tyson a Justin Adams, baskytarista Billy Fuller či bubeník Dave Smith. Harmonické, sehraně a energeticky nabitě.

Sám již šedesátisedmiletý Robert Plant sice nevytáhne výšky tak jako ve svých pětadvaceti, ovšem i tak se svým typickým šarmem a stejným soustředěným výrazem vydává tóny, které mrazí.

Nutno dodat, že nic nového oproti Ostravě či Brně nepředvedli, nicméně zazněly hity, které nestárnou a těší všechny věkové kategorie (jejichž výběr byl v publiku opravdu široký). Ani relativně nově zajeté pecky Rainbow či Little Magie nezůstaly bez odezvy. Zvuk nezklamal, ať člověk stál v přímé blízkosti pódia nebo v nejvzdálenějším koutě areálu. A přídavek Rock and Roll byl krásnou tečkou na konec.

Foto zdroj: Colours of Ostrava 2014

28.7.2016 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout