Letní Shakespearovské slavnosti si kladou za cíl zejména pobavit co největší počet diváků, proto režisérka Hamleta Janka Ryšánek Schmiedtová vsadila na tragikomický ráz celé slavné tragédie. Slavnosti jsou v dnešní době spíše komerční záležitostí než uměleckým činem, proto i scénář Hamleta v překladu Jiřího Joska byl poněkud zkrácen, a lidé tak byli ochuzeni o dlouhé slovní pasáže. Ty byly nahrazeny vtipnými dialogy dodávajícími celému představení pořádnou jiskru. A tak se i při sledování tragédie lidé smějí. Tvůrcům nemůžeme nic vyčítat. Duchaplné rozsáhlé monology dnes málokdo ocení. Nechybí ani diváky tolik milované prvky vulgarity, agresivity a násilí.

Děj zůstal nezměněný, a tak jsme si snad mohli myslet, že nás v tomto představení nic nepřekvapí. Není tomu tak. Výkony všech herců mě příjemně překvapily. Více než na děj samotný jsem se tedy zaměřila spíše na herecké výkony a smekám klobouk. Tomáš Savka v hlavní roli mladého Hamleta všem ukázal, že není jen skvělým muzikálovým hercem, ale že mu sedí také činohra. Savkův Hamlet byl autentický, scény příliš nepřehrával, zkrátka mi v této roli stoprocentně seděl. Nicméně nejvíce bych vyzdvihla výkon Pavly Gajdošíkové, jejíž Ofélie byla zkrátka dechberoucí.

Moderní pojetí klasické tragédie doplňuje také téměř hiphopový hudební podkres, jehož autorem je Jiří Burian. Rytmika hudby nám v obličeji také vytváří úsměv, a ve spojení s tragikomikou ostravského Hamleta mi v hlavě vzkvétá otázka, jak by se na takového Hamleta koukal samotný mistr. Nejspíš by nebyl pochopen, nebo by možná koukal s otevřenou pusou, stejně jako my, když se prodíráme složitými a spletitými slovními hříčkami a rozsáhlými hravými monology Shakespearových postav.

Ostravský Hamlet je originální, vtipný, smutný i děsivý zároveň. Umí vytvořit silný divácký zážitek, a to byl podle mého názoru i cíl tvůrců. Jednoduchá scéna, jíž dominuje obrovská socha ledního medvěda, moderní hudba, agresivita, vulgarita, blyštivé čepele nožů, šílenství, zpěv a zábava – to vše vystihuje tohle pojetí tragického Hamleta, a pořád je to málo.

Foto: Lukáš Kaboň (Deník)

22.7.2016 | Katka Čajanková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout