Dav mladých diváků do dvaceti let, hlídající rodiče v zadních prostorách Fora Karlín, ale i povinná exkurze pro každého milovníka hudby bez doprovodu nástrojů. Jedno z nejlepších uskupení a capella muziky se v rámci svého světového turné zastavilo i v matičce Praze. A vyvolalo reakci obřích rozměrů.

Scott Hoying, Mitchell Grassi, Kirstin Maldonado, Avi Kaplan a Kevin Olusola způsobili poprask, který připomínal slavnou éru britských Beatles. Mladí diváci reagovali na každý pokyn, kompliment a tón, který vycházel ze zlatých hrdel amerických muzikantů. Vytvořili tak čarovnou atmosféru pro výborné Pentatonix, horší potom pro zbytek nestranného diváctva.

Kdo ovšem vytěsnil tuto akustickou maličkost, dostal hudební zážitek, na který čekal. Celou show odstartovala výjimečná dvojice Us The Duo. Manželé Alvaradovi kromě nesmírných sympatií prokázali talent na jednoduché, chytlavé melodie originálních písní i převzatých hitů. Ačkoliv Michael Alvarado předvedl působivý hlas ve spojení s hrou na klávesy, byla to Carissa, která svými výškami naháněla divákům husí kůži po celém těle. Jejich finálový mix slavných písní, který obsahoval hity jako "See You Again" nebo "We Found Love" byl tou pravou tečkou za zářným příkladem perfektního výběru na post předkapely.

Po téměř dvou a půl hodinách od otevření bran do karlínského Fora (ve spojení s lehce zmatenými informacemi o začátku show / pouštění diváků) se na pódium dostaly hlavní hvězdy čtvrtečního večera. Hned od začátku Pentatonix předváděli, proč jsou pravými mistry ve svém oboru. Mezi nadšené fanoušky se během hodiny a půl dlouhého setlistu nezatoulal jediný falešný tón. Vokální preciznost navíc vynikla ve způsobu prezentace skupiny. Těžké harmonie s beatboxem působily v uvolněné interakci kapely jako nejlehčí věc na světě a publikum si je užívalo. Bouřlivý potlesk se někdy ozýval dlouhé vteřiny po poslední notě dalšího z celkem devatenácti a capella kousků.

Ze stínové vizualizace členové Pentatonix zahájili písní "Cracked". Ostrý start provázel v pořadí třetí cover Omiho skladby "Cheerleader", následovaný originálem skupiny "Can't Sleep Love" a fámózním medley písní krále popu "Evolution of Michael Jackson". Vzhledem k pochopitelně krátké době, kterou strávili umělci na pódiu (bez nástrojů se tak velká hlasová zátěž musí na zpěvácích podepsat), následoval hit za hitem a Pentatonix si na dlouhá intermezza neportpěli. Jedinou výjimkou bylo povedené cellové sólo Kevina Olusoly. Ke slovu se dostaly také a capella předělávky písní od Shai, Meghan Trainor, Imogen Heap nebo také medley písní "Radioactive / Say Something / Papaoutai".

V druhé polovině pozvali Pentatonix na pódium i několik příznivců z řad diváků a z hlediska interakce s publikem dovedli koncert k dokonalosti. Po několika dalších skladbách včetně mixu písní od uskupení Daft Punk se američtí mistři hlasových kreací rozloučili dvěma přídavky. Především "Light in the Hallway" zpívaná do ztichlého sálu bez mikrofonů působila magicky. Finále "Sing" potom symbolicky potvrdilo neskutečnou popularitu talentovaného kvintetu.

Pentatonix jistě těží z nesmírného zájmu o a capella muziku, kterou podpořila i dvojice filmů Pitch Perfect (Ladíme). Je ale nezpochybnitelným faktem, že v rozsahu, kreativitě a práci s publikem za pět let existence vyšplhali hodně vysoko. Jejich show možná neuvízne v paměti jako nejlepší pražský koncert všech dob, ale profesionalita, nadání i sympatie americké pětice stylově vábí a v hudebních archivech nadšených fanoušků zůstane dlouho.

10.6.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout