Békání na valašské vesnici je pro pražské děti vždycky zážitek. Pro diváka Moravou nepolíbeného je snímek zasazený do zvučného regionu zajímavý jen s výraznou nadstavbou. Děda láká diváka na exkurzi historií starého Valašska od jara až do zimy. Do toho sází na humor se základem v unikátním nářečí a v neposlední řadě posílá dva dětské hrdiny na prázdniny se záminkou léčení ze závislosti na nových technologiích. V bohaté synopsi se divák zorientuje. Dějovou linku, která má táhnout příběh už hledá hůře.

K dědovi (František Segrado) přijíždějí na prázdniny vnuci (Anička Čtvrtníčková a Jáchym Dimov) z Prahy. Rodiče (David Suchařípa a Petra Hřebíčková) oba vyslali na valašský venkov s úmyslem zbavit je jejich závislosti na technologických vymoženostech a internetu. V rámci moravské terapie děti nacházejí staré dopisy, které přibližují dávnou korespondenci mezi mužem ve válce a jeho milou.

Když pomineme fakt, že exkurze do historie starého Valašska čítá pouze dopisování dvou milenců s několika zvyky, můžeme považovat tento segment za velmi povedený. Celá dobová linka zaujme víc než cokoliv jiného a má dokonce i jakýsi konec. Vše navíc vyzdvihuje výborná hudba Petra Kubelíka. V kontrastu s vydařenými prvky je ale zbytek jen metafora na stařičkého dědu s lehkou formou schizofrenie.

Dětem odebrání tabletu či telefonu nevadí a kde léčba začala i končí. Dopisy na půdě najdou velmi rychle, ačkoliv jsou podle dědova tvrzení dávno ztracené. Jediným tajemstvím zůstává, co dělá prarodič v tajemné místnosti, kam ratolesti zatím nepustí. Samotný hrdina stejnojmenného filmu zatím švitoří s vesnickými přáteli čistou valašštinou v umělých dialozích, které znamenají jenom povinnou fajfku do kolonky vesnická veselohra. Ani jedna z linií nemá pointu, a proto působí malebné scény a okamžiky z filmu jen na půl plynu. Bohužel nemůžeme počítat ani trpký závěr historického příběhu, protože - ač má hlavu a patu - k celkovému ději nezapadne.

Ve filmu pobaví cameo Bolka "Štefana" Polívky a jeho vtípky do vlastních řad, ale také odkrytí toho, co vlastně dědeček dělá ve své tajné místnosti (ačkoliv se to divákovi naznačuje od začátku filmu a opravdu překvapené jsou tak jen děti). Naopak naprosto zbytečná je postava Petra Čtvrtníčka. Jeho přítomost vnímám spíš jako filmový "dohled" nad vlastní dcerkou v jedné z hlavních rolí. Nehledě na fakt že před kamerou tráví celkově asi 5 minut.

Děda postrádá jasný dramaturgický záměr, kterého by se držel a nepustil. Ve výsledku totiž působí jen jako tříhlavá saň, která má jisté pohádkové přednosti, ale chrlí dvouhodinový oheň na všechny strany bez veškerých účinků. Symbolické razítko přídavají sami filmaři. Pokud se o režisérské křeslo dělí trojice umělců a dva nalezneme i v kolonce scénáristů, je potom těžké zvládnout vše na výbornou.

Kdy a kde dávají film: Děda

31.5.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout