Představení uvedli vzhledem ke své divadelní opilosti kupodivu přesně na čas dvě z mocensky nejníže postavených, avšak publikem velmi oblíbených postav – sklepmistr a alkoholik Stefano (Jan Ťoupalík) a šašek Trinkulo (Radan Hlubinka). Ti právě od začátku až do konce tvořili pomyslnou, ale i velice reálnou vazbu s diváky, když například hned na začátku Ťoupalík jako varování naoko utopil v kbelíku s vodou mobil jedné mladé ženy z hlediště a Hlubinka nadšeně sdílel svoji profesní historii v baletních souborech. Potom už ale přišla bouře.

Děj druhé Shakespearovy nejkratší hry započal v expozici jedinou skutečně napínavou a vzrušující částí hry, a to sice chvílemi boje vytrvalé posádky z Itálie s neústupnou bouří. Tak koncipoval hru i samotný autor, a tak přílišnou táhlost následujícího děje nemůžeme připisovat na vrub režírujícímu Michaelovi Tarantovi. Ostatně kolísavost tohoto ztvárnění Bouře leží úplně jinde.

Jakmile se bouře v dostatečné míře vyřádila na posádce jak z neapolské, tak milánské provincie Itálie, přišla řada na uvedení nejdůležitější postavy celé hry. Ke slovu se dostal Prospero (Petr Kubes) se svojí dcerou Mirandou (Vendula Fialová), kteří k divákům promlouvali z pustého ostrova. Jak se na něj dostali? Prospero býval vévodou milánským, než ho jeho bratr Antonio (Roman Vencl) zradil a i s dcerou vyhnal na otevřené moře. Naštěstí pro oba už dobu předtím našel Prospero zálibu v knihách a magii, a tak na ostrově, na který dorazili, zkrotil obludu Kalibana (Josef Vrána) a podmanil si vůli kouzelného ducha Ariela, s nímž v bouři zahájil zvrat osudu jeho a své dcery a také nápravu na nich spáchaného zla.

O tom je koneckonců celá Bouře, o moci a jejím zrádném vlivu na poctivost a dobrotu všech lidí. Tento nešvár se snaží napravit zrovna Prospero, když za pomoci jeho sluhy Ariela rozpoutá bouři, syna neapolského krále Antonia (Jaroslav Krejčí), Ferdinanda (Vojtěch Lipina), který přepadl přes palubu, dá dohromady se svojí dcerou a podle všeho směřuje k polepšení všech a odpuštění všech starých křivd. Jeho postava v této inscenaci však připomíná spíš svědomitého diktátora nebo ziskuchtivého politika, který si jde přes dalekosáhlé intriky jen za svým vlastním prospěchem, což je poměrně dost v kontrastu z původním konceptem hry. Nepříhodnými se tak staly za jiných okolností určitě vtipné narážky na veřejným  humorem často hnané postavy české politické scény Ratha, Sobotku nebo Andreje Babiše a jeho Čapí hnízdo.

Chyba v hlavní postavě bohužel provázela poměrně rozsáhlou část divadelního představení, i přesto na něj ale nevrhla tak dlouhý stín. Vynikajícího provedení se dočkala další z velice důležitých postav hry, duch Ariel, kterého hráli rovnou čtyři herci v čele s Matějem Vanišem a Annou Stropnickou. Nadpřirozená moc tak měla nakonec dostatek sil, aby zastavila zlo a celá Shakespearova Bouře i tentokrát mohla sklidit dlouhý a ještě delší potlesk publika. 

22.5.2016 | Jan Marek Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout