Válečné zpravodajství je vysoce ceněno. Lidé u obrazovek pozorují, jak odvážní reportéři přinášejí zprávy z první linie a sledují otřesné válečné scény. Novinařina je ale povolání veskrze cynické. Nutně musíte události zlehčovat a moc si je nepouštět k tělu, jinak vám hrozí vyhoření. Válečným reportérům obvzlášť.

Snímek Bomby s díky vítáme rakouské režisérky Barbary Eder ukazuje ve třech kapitolách tři válečné zpravodaje v různém věku. Všichni tři hrdinové působí nebo mají působit v afghánském Kábulu. A všichni pracují pro televizi.

V první kapitole nazvané Milan Vidič sledujeme velmi zkušeného reportéra, který svou největší slávu zažil při operování na Balkáně v 90. letech a na přelomu tisíciletí v Kábulu. Je povolán zpět a má jet opět do Kábulu. Sledujeme jeho přípravy: balení zavazadla, nepříliš nadšenou, ale zvyklou manželku, poslední hledání nezbytností, odbavovací proces na letišti. Vše se mění ve chvíli, kdy si na lavičku vedle sedne muž mluvící srbsky. Novinářského veterána totiž z války na balkáně pronásleduje noční můra v podobě vraždy vlastního kameramana. A tento stihomam ho opět dostihne v odletové hale. Sledovat reportérovo počínání je částečně komické, ale i mrazivé. Svůj strach z odhalení na vás přenese.

V další pasáži nazvané Fritz a Berman se mladá reportérka Lana snaží přesvědčit své zkušené kolegy, že je v Kábulu plnohodnotnou členkou týmu. Je však přehlížena. Děj se odehrává v době, kdy vyšlo najevo, že američtí vojáci spálili na základně korán. Reportérka je ve vlastní umanutosti tak neoblomná, že neváhá utratit tisíce dolarů, aby našla místo, kde se dva vojáci, kteří korán pálili, skrývají. To ale ještě netuší, že peníze nebudou jediná cena, kterou bude muset za svou reportáž zaplatit.

V poslední části snímku sledujeme znuděného válečného zpravodaje Davida. V Kábulu se totiž nic neděje a jeho přítomnost zde začíná postrádat smysl. Svou apatii dává najevo i v živém vstupu v televizi. Pak přijde i rozchod s dlouholetou partnerkou. David tedy ve snaze něco natočit odjíždí se svým řidičem do pouště, aby udělal rozhovor s mluvčím teroristů. Po cestě ale píchnou a úmorná snaha opravit vůz skončí tragédií.

Přestože je film pojat částečně sarkasticky a na stominutové ploše není čas na psychologikou kresbu postav – dalo by se říct, že je děj vyprávěn reportážní formou – výsledek je mrazivý. Film totiž ukazuje, že válečný žurnalista není vždy hrdinou, který neohroženě poskytuje zprávy z nejnebezpečnějších částí světa. Ale že je to často člověk, který stojí před těžkou volbou – zachovat si důstojnost, nebo mít dobrou story? A podstatným závěrem je to, že na tyto otázky film nenabízí jednoznačnou odpověď. A to je dobře.

Kdy a kde dávají film: Bomby s díky vítáme!

22.3.2016 | Jakub Dušek Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout