Surová realita, deprese a strach z budoucnosti. Film Marka Škopka nabízí širokou paletu emocí, které jsou servírovány v drsné atmosféře životních chyb, jež někdy nejdou vzít zpátky. Na první pohled spíše hrůzný zážitek se ale s výkonem přední slovenské herečky mění v precizní snímek, který z Febiofestu vystřelil dobývat plátna českých kin.

Slavná herečka Eva Nová (Emília Vašáryová) se vrací z protialkoholové léčebny se stínem problémové ženy, která ublížila všem ve svém okolí a snad nejvíc sobě. Její první kroky vedou za rodinou, ta ji však zavrhla a nechce s ní mít cokoli společného. A jelikož ani v žádném divadle nenajde podporu kolegů, musí znovu budovat svůj život a najít cestu ke svým nejbližším. Především pak ke svému synovi (Milan Ondrík), jenž se v zášti ke své matce může snadno dopustit stejných chyb.

I takové dny jsou, že rána za ranou... zpívá se ve známé české písni. Stejně jako inkasujeme rány ve skutečných životech, najde se jednou za čas režisér, který je ochotný reflektovat onu bolest a utrpení na stříbrném plátně. Počin Marka Škopka se dá s čistým svědomím zařadit mezi ty povedené, i když vám zcela upřímně radost nepřinese. Odvážný počin o hereččině comebacku totiž zdaleka nemá hollywoodsky laděné klima. Z každého záběru působí negativum neúspěchu, zklamání a hořkosti. A to je dobře. Protože přesně tak má Eva Nová na diváka působit - ať se mu to líbí nebo ne.

Šeď režisér záměrně natahuje ve vleklých záběrech až do pocitu prázdnoty. To by se pochopitelně neobešlo bez výborných hereckých výkonů. Svůj prim na stříbrném plátně hraje sebejistě Emília Vašáryová, která působí uvěřitelně a v tom nejlepším duchu (paradoxně) přispívá k temné a přidušené atmosféře. Žádné z hereččiných gest nebo činů nevyzní naprázdno a divák s filmovou Evou Novou pomalu pociťuje, že bude nesmírně těžké resuscitovat tak mdlý a zkažený podzim života. Vašáryové zdatně sekunduje Milan Ondrík, který se ve vzteku a zoufalství mění v onu kreaturu, z níž se bývalá herecká hvězda více či méně vyléčila.

Škopek, jenž je i autorem zdařilého scénáře, donutí diváka k přemýšlení o budoucnosti. O minelách a plánech s našimi životy a důležitosti rodinného zázemí, přátel i životních partnerů. Je ale nasnadě připustit, že takové myšlení není vždy příjemné. Většinový divák jde do kina především kvůli zábavě nebo emotivním zážitkům. Eva Nová je jistě tím druhým případem. A pokud by návštěvníka kina měla odradit negativní atmosféra, kterou film přináší ve velkém, musí si uvědomit, že k porozumění filmu i života samotného je třeba ochutnat z každého talíře alespoň kus.

Kdy a kde dávají film: Eva Nová

26.3.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout