Tato svérázná černá komedie z pera současného amerického dramatika Tracyho Lettse udržuje diváka často neočekávanými dějovými zvraty neustále v napětí. Tím ho vtahuje přímo do centra dění, a to od samého začátku až do konce. Ve hře snad nenajdeme jediné hluché místo. Když už lze tušit, jak se zápletka vyvine, objeví se náhle nečekaný okamžik překvapení, často v doslova bizarním vyvrcholení. Ať už je to striptýz Zabijáka Joea přímo na jevišti v podání Igora Chmely nebo mladičké Anny Fialové coby naivní Viki. Táňa Vilhelmová zaujme nejenom svým dokonalým zjevem, ale postava lehkovážné mámy Sharly jí padne přímo jako ulitá. Více než důvěryhodně působí ve svých rolích pasivní, rezignovaný otec Ansel v podání Marka Taclíka a hledající se syn Chris, ztvárněn Ivanem Luptákem.

Žánrově lze tento kousek zařadit do takzvané cool nebo coolness dramatiky. Hra Zabiják Joe se u nás představila ve své premiéře již před dvaceti lety v Činoherním klubu a vyvolala tehdy řadu rozporuplných reakcí. Často totiž využívá drsné až drastické výrazové prostředky, které pak u diváka vyvolávají ve finále šok a zděšení. V centru dění stojí obvykle postavy zvrhlíků, asociálů, deviantů, lidí na okraji společnosti, stejně jako rodina Smithových z tohoto dramatu. Ve své podstatě tak nastavuje společnosti i svým postavám pravdivé a bolestivé zrcadlo bez jakýchkoliv příkras a eufemismů. Jednoduše a bez skrupulí poukazuje na rozpad tradičních hodnot, ztrátu morálních mantinelů, kde se absurdní stává běžnou normou a potírá hranice toho, co normální je a co už je těžce za hranou.

Obě představitelky hlavní ženské role Sharly Smithové Tatiana Vilhelmová a Ivana Jirešová se shodují, že na tuto roli kývly bez váhání. „Předně je to skvělá hra, kterou jsem přečetla jedním dechem. Hned mi během toho běžely před očima obrazy, takhle perfektně ji Tracy Letts napsal. Navíc tahle komedie byla úspěšná kdekoli, kde ji uvedli, čas ji prověřil. A těšila jsem se na herecké kolegy, je skvěle obsazená," vysvětluje Vilhelmová.

„Nikdy v životě jsem podobnou roli jako v Zabijákovi Joe nehrála a nikdy v životě jsem rozhodně nemluvila jejím slovníkem. Ale zahrát si takový charakter musí lákat snad každou herečku,“ doplňuje Jirešová.

Ve svém celkovém pojetí a zpracování balancuje Zabiják Joe na hraně sociálního dramatu, černé komedie či místy až groteskní parodie. I přes svůj černý humor, sarkasmus a vulgarismy zabrousí občas i ke světlejším, humornějším prvkům. Snaží se poodhalit v nejhlubším nitru dřímající člověčí emoce, které jsou vlivem značné sociální deformace zatlačeny do ústraní. Nechybí zde množství komických, odlehčených, vtipně koncipovaných scén a dialogů, jež divákovi zaručeně nedovolí setrvat v módu lhostejnosti či deprese. Naopak, dominantní tvrdost výrazových prostředků jenom důrazněji podtrhává tuto autentickou výpověď o ztrátě a rozpadu tradičních morálních hodnot.

To vše lze z hlediska diváka vnímat dvojí optikou. Buď v duchu tradičních tarantinovských filmů nebo z pohledu českých homolkovských komedií. Tato ambivalence se tak stává klíčovým pojítkem k  poznání, že nic není černo-bílé a Zabiják Joe nemusí být vnímán jenom jako absurdně temná abstrakce divadelních pódií...  

29.2.2016 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout