Hlavní hrdinka Alice si jen na chvíli odskočila od své dvoutýdenní dcerky Florence. Když se vrátila domů, zjistila, že v postýlce leží úplně jiné dítě, než bylo to, které před chvilkou opustila. Alice začíná prožívat noční můru. Tu ještě zhoršuje fakt, že jí vůbec nikdo nevěří. Její manžel s ní přestává komunikovat a postupem času začíná Alici i doslova šikanovat, když jí nutí ponořit se do vany s ledovou vodou nebo jíst z misky na zemi.

Alici nikdo nebere vážně, všichni si myslí, že její vyšinutí způsobil náročný mnohahodinový porod a poporodní deprese. Jedinou útěchu najde u policisty Simona, který podlehne jejímu kouzlu a je ochoten uvěřit na první pohled podivným tvrzení. Po několika dalších dnech Alice i s miminkem, kterému začne říkat Pusinka, zmizí. Rozjíždí se velké pátrání, při kterém začínají vyplouvat na povrch záhadné události, na jejichž základě dojde i k opětovnému projednávání staršího případu vraždy.

Kniha probíhá ve dvou časových rovinách. První z nich vypráví přímo Alice, která zasvěcuje čtenáře do událostí, které nastaly po výměně její dcerky. Vypráví o bezmoci, o manželovi Davidovi, který jí nevěří a začal jí ubližovat, i o jeho matce Vivienne, v níž viděla Alice největší naději. Druhá část se zaměřuje na policejní dvojici Simona a Charlie, kteří společně případ zmizelého dítěte a Alice vyšetřují. Právě ty části knihy, které pojednávají o policejním vyšetřování, jsou její největší slabinou. Zatímco vyprávění Alice má spád, Simon s Charlie jsou jen „nezbytným zlem“, které příběh spíše jen zbytečně protahuje.

Pokud hledáte knihu s překvapivým koncem, Pusinka vás rozhodně nepotěší. Již po pár stránkách musí být totiž bystrému čtenáři jasné, jak to celé skončí a kdo za tím vlastně stojí. Navíc jsou některé okolnosti i v rozporu s tím, co bylo řečeno dříve, což zkomplikoval autorce především fakt, že část knihy byla psána v ich formě.

I přes zmíněné výtky nabízí kniha skutečně originální téma. Některé pasáže jsou neuvěřitelné a čtenáře jistě nenechají chladnými. Škoda zbytečně zdlouhavého podání příběhu a také nemastné – neslané hlavní hrdinky, která si příliš sympatií v průběhu knihy nezíská. Rozdělení příběhu do dvou časových rovin navíc neumožňuje čtenáři pořádné vtažení do děje.

4.2.2016 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout