Muzikál inspirovaný nejslavnější námořní katastrofou – potopením Titanicu - měl premiéru v roce 1997 na Broadwayi a vyhrál pět Cen Tony. Autoři Peter Stone a Maury Yeston se ve vyprávění zaměřili na příběhy jednotlivých účastníků plavby a vytvořili tak jakousi hudební mozaiku slavné historické události. Vystupují zde jak reálné postavy (kapitán Edward Smith nebo majitel lodi Bruce Ismay), tak i ty fiktivní.

Hudební části díla se nedá mnoho vytknout. Hudba je vydařená a díky intepretům se až na pár pěveckých nedostatků příjemně poslouchá. Přestože není příliš dramatická, jak by si divák ve spojení s tragickou událostí představil, jednotlivé písně zde efektivně slouží cílu autorů vypovídat o soukromých osudech postav.

Velkým nedostatkem díla jsou však činoherní části, a to především velké množství naprosto zbytečných dialogů a opakování dokola toho samého – např. když majitel lodi Ismay (Petr Štěpán) už asi popáté říká, že loď musí dojet do New Yorku v úterý odpoledne, říkám si, že divák už napodruhé musel pochopit, že Ismayovi jde spíš o svou slávu než o bezpečnost cestujících.

Na kvalitě příběhu taky nepřidává fakt, že zde vystupuje až příliš mnoho postav, které potažmo nejsou propracované. Proto se nedozvídáme vůbec nic o rádoby vtipném Majorovi (Jan Apolenář), emancipované Alice Bean (Radka Coufalová) nebo o konstruktérovi lodi Adrewsovi (Petr Gazdík). I ty rozvinutější příběhy jsou však naprosto nezajímavé – např. neoriginální zamilovaná dvojice, která se potkala na lodi (Eliška Skálová a Marek Kolář), nebo dvojice starých manželů Strausových (Ladislav Kolář a Zdena Herfortová). V nepříliš vydařeném překladu Stanislava Moši a Zuzany Čtveráčkové se kromě nepochopitelného oslovování v prvním pádě objevují také kalky typu „Nemyslím si, že to chápu...“.

Kladem inscenace je působivý ohlušující zvuk použitý pro náraz lodi do ledovce. Samotný ledovec, který ač příliš pomalu a tedy nedramaticky, vystoupí na jevišti vypadá sice dobře, ale vzhledem k tomu, že je na jevišti asi tak pět minut dohromady, je trochu zbytečný. Potápění lodi je pak ještě zpomalováno sólovými písněmi nebo pěvecky nevydařeným duetem manželů Strausových. Celkový dojem však zachraňuje závěrečný dojemný sbor všech účastníků plavby, jak mrtvých, tak těch přeživších. Světlými momenty jsou pak choreografie Anety Majerové.

Jak již bylo řečeno, v incenaci vystupuje mnoho postav a vlastně žádná hlavní role. Herecké výkony jsou celkem vyrovnané, ostatní převyšuje snad jen výborný Zdeněk Junák v roli kapitána lodi. Pěvecky jsou jako vždy výborní např. Dušan Vitázek nebo Aleš Slanina a Petr Štěpán velmi uvěřitelně ztvárnil sobeckého Ismaye.

Přes všechny nedostatky musím uznat, že inscenace nepůsobí, jako by autoři chtěli parazitovat na tragické události, jak by se mnozí mohli obávat. Muzikál vyznívá spíše jako vykreslení lidských vlastností a to především statečnosti zúčastněných.

19.1.2016 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout