Per aspera ad astra, tedy přes překážky ke hvězdám, by mohlo být heslo Russellova nového filmu, který volně zpracovává životní příběh americké podnikatelky Joy Mangano. Tu proslavil jí navržený samoždímací mop a nastartoval tak její hvězdnou kariéru, která jí zajistila pohádkové jmění. Cesta za úspěchem je však v případě filmové Joy mimořádně trnitá. Její život až s děsivou pravidelností následuje vzorec z bláta do louže a z louže pod okap, a tak je s podivem, s jakou vytrvalostí se hrdinka pokaždé znovu odhodlaně zvedá ze dna. 

Je patrně záměrem Russella, že 90 % stopáže filmu se divák chytá za hlavu a je doslova sžírán pocitem bezmoci, který pramení z Joyiných životních karambolů. Podobně jako u Špinavého triku a zejména další Russellovy novinky Accidental Love (z pochopitelných důvodů natočené pod pseudonymem) jsou ale v Joy momenty, kdy chytání za hlavu nestačí a záměrem režiséra patrně ani není, a to když film působí, jako by si Russell na začátku zapomněl ujasnit žánr a mermomocí chtěl do scénáře vtěsnat všechny nápady, které se mu v mysli urodily. Proto například fakt, že celý příběh vypráví Joyina babička, působí hlavně ke konci poměrně bizarně. Stejně tak zvláštní jsou scény na pomezí reality a snu zejména proto, že s hlavní linkou téměř vůbec nesouvisí.

Více pozornosti než popelkovský děj si podle očekávání zaslouží herecké výkony. Russell si do svých filmů nevybírá špatné herce a Jennifer Lawrence jako Joy Mangano byla sázka na jistotu. Kromě ní svůj komický talent uplatnili i Robert De Niro v roli jejího otce Rudyho, Édgar Ramírez jakožto její, v praktickém životě nepoužitelný, ex-manžel Tony nebo Virginia Madsen coby Joyina matka, jejíž závislost na telenovelách a z toho vyplývající lenost jen dokreslují zběsilou americko-italskou domácnost, jíž je Joy součástí. Okouzlujícího úspěšného businessmana Neila Walkera pak ztvárnil další Russellův oblíbenec Bradley Cooper. Na své si, podobně jako v Hunger Games, přijdou i milovníci zpěvu Jennifer Lawrence, když s Ramírezem vystřihne klasický duet ‚Something Stupid‘.

Russellova karikatura amerického pozlátka, kterou ale režisér opět v téměř francouzském stylu vměstnal pod občas přetékající nadsázku, je místy trefná, jinde bohužel ve změti situací na plátně značně zapadá. Přenese-li se však divák i přes do jisté míry vyumělkované vzezření některých postav a přistoupí-li na Russellův osobitý smysl pro humor, otevře se před ním nejen inspirující životní příběh, ale i zábavný a mimo jiné díky kameře esteticky zajímavý filmový zážitek. 

Kdy a kde dávají film: Joy

7.1.2016 | AK Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout