Desítka je symbolické číslo a prosinec magický měsíc. Také je to studený měsíc, což v titulní povídce hraje dost podstatnou roli, ale jinak k ostatním příběhům je irelevantní, protože téma, které všechny povídky propojuje v jeden celek, jsou morální otázky sužující hlavní aktéry. Ti se pohybují napříč sociálním spektrem a dokonce i v blízké budoucnosti. Dotek sci-fi ve dvou povídkách je zvláště osvěžující prvek.

Malý kluk, který je svázán disciplínou pedantních rodičů, pomatený otec rodiny, nemocný otec rodiny, milující, ale společensky neúspěšná matka, prestiží posedlý otec rodiny, voják se Stříbrnou hvězdou, vězeň či ne příliš bystrý údržbář, ti všichni jsou si tak vzdálení jak společenským statusem, tak svým charakterem, ale v zásadě řeší stejný problém - jak se zachovat správně. Stejně tak, jak jsou pestří hrdinové, je různobarevný vypravěčský styl a použitý jazyk v jednotlivých příbězích, což perfektně dokresluje atmosféru popisované reality.

„Proč jsem to vůbec udělal? Připadal jsem si jako naprostý trotl, měl jsem to nechat být a zachovat se uměřeněji. Významně jsem to polepil, jen co je pravda. Ačkoliv na druhou stranu i sám ďábel se přece tu a tam zahalí do hávu uměřenosti, vyhovuje-li to jeho záměru, ne? Není snad k užitku, že by běh událostí mohl dospět k potrestání Dona Murrayho? Jenže za koho se mám? Copak jsem nějaký kápo?“

Pokud máte rádi povídku jako literární formu a často jste zklamáni absencí nových námětů, nezoufejte a otevřete tuto knihu. Sice možná během čtení prvních stran každé povídky se vám bude vnucovat otázka „o čem to proboha plká?“, o to více vás nadchne postupná gradace příběhu a na konci si řeknete, že ok.

A jste zvědaví, kdo vnitřní boj vyhraje? Padouch, nebo hrdina? Přečtěte si Desátého prosince!

30.12.2015 | Jana Voborská Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout