Metro 2033: ponurá a myšlenkově bohatá post-apokalyptická freska

Metro 2033: ponurá a myšlenkově bohatá post-apokalyptická freska

Debutový román Dmitryho Glukhovského Metro 2033 se před lety stal na poli vědeckofantastické fikce takřka senzací, která se výrazně zaryla i do myslí českých čtenářů. Není tak žádným překvapením, že na sklonku minulého roku zamířilo pod hlavičkou Knižního klubu na pulty českých knihkupectví již jeho druhé vydání.

hodnoceno 3x
Líbí? Pošlete to dál...

Autor zavádí čtenáře do ponurých prostor spletitého moskevského metra, jehož prostory obývají šťastlivci, kterým se podařilo uniknout před zdrcující jadernou válkou a kteří představují jen nepatrný zlomek původní civilizace. Z uvedeného výchozího světa Dmitry Glukhovsky ždímá atmosféru hustou jako tér, v níž se takřka hmatatelná stísněnost chladných tunelů snoubí s děsivě znepokojivou temnotou, kterou narušují pouze nesmělé paprsky svítilen a ostrůvky často jen skromně osvětlených stanic.

Právě do takto bezútěšného prostředí je zasazen příběh Arťoma, který je prozatím prakticky bezvýhradně svázán s pomyslným mikrokosmem domovské stanice VDNCh. Jeho stereotypem - ale zároveň neustálou nejistotu a tušenými hrozbami – poznamenaný život sestávající z kolovrátkově rutinního střídání spánku, práce v továrně na houby a hlídkování v tunelech se začíná od základů měnit se stále četnějšími a silnějšími útoky neznámých příšer. V důsledku existence Ďáblů, jak jsou z neobývatelné a vlivem radiace zmutovaných organismů plné Moskvy přicházející nevítání návštěvníci nazývání, se Arťom vydává na nebezpečnou misi, která má rozhodnout o budoucnosti metra jako takového.

Samotný příběh se i přes fakt, že Glukhovsky s průběžným otáčením stránek servíruje hned několik neočekávaných zvratů a zajímavých odboček, originalitou nevyznačuje, naopak se drží na žánrové poměry de facto tradičního a zajetého schématu. Nepřipravený čtenář by si však měl dát pozor. Ačkoliv se kniha dočkala své videoherní adaptace ve formě oceňované střílečky, její literární předobraz nakládá s akčními scénami s výraznou úsporností. Čtenáři se tak sice dočkají adrenalinových momentů, v nichž se zbraně rozštěkají jako vzteklí psi, půbav Metra 2033 se ale skrývá zcela jinde.

Glukhovsky kráčí primárně ve šlépějích představitelů chytré ruské (resp. sovětské) sci-fi, které dlouhá léta dominovala díla bratří Strugackých, a jeho debut představuje do fantaskních kulis vsazené sugestivní podobenství o současné společnosti. Arťom tak na své zrádné cestě po trasách metra, ve kterém se utvořily komunity reinkarnující celou řadu ideologií včetně komunismu či fašismu, vede dlouhé a většinou i na úrodnou půdu dopadající filozofující dialogy s nepřeberným množství postav zastávajících rozmanité spektrum myšlenkových směrů. Finální tvar nemá daleko k něčemu, co by se s trochou smělosti dalo připodobnit k ponuré post-apokalyptické verzi Malého prince.

Sem tam se sice v románu objeví nějaké to zaškobrtnutí vyplývající z nevypsanosti tehdy na literárním poli debutujícího autora, přesto se jedná o atraktivní a myšlenkově bohatou fresku, která se postarala o počátek úspěšné série, jejíhož třetího dílu se na jaře dočkáme i v našich končinách.

|

Prostor pro tvůj názor...

Komentovat může pouze přihlášený fanoušek...