Přes poněkud přestřelenou délku představení (téměř tři hodiny s přestávkou) se jedná o náležitou poctu Jiřímu Traxlerovi, legendárnímu skladateli, textaři a pianistovi, kterému v žilách kolovala swingová krev. Děj zlehka mapující období od československých počátků swingu mezi válkami, přes německou okupaci a druhou světovou válku až ke komunistickému puči a následné jazzmanově emigraci do Kanady v roce 1949 není nikterak bohatý ani hluboký - na jevišti jde v tomto případě především o hudbu a tanec.

Melody Makers Ondřeje Havelky, kteří v plné sestavě co chvíli „vyjíždějí“ ze zákulisí, jsou jednoznačnou sázkou na jistotu. Strohá, prázdná scéna Martina Černého je ideálním prostředím pro výrazné kostýmy (Kateřina Štefková) i rekvizity. V takovém kontextu lze dramaturgii odpustit i trochu moc idealistické dialogy a komentáře, které nesnadnou dobu zbytečně zlehčují.

V titulních rolích září Igor Orozovič jako Jiří Traxler a Pavla Beretová v roli talentované zpěvačky Zuzany Tylové. Ochotného „převlékače kabátů“ obou režimů Jindru Feixe ztvárnil Jan Bidlas. Jeden z nejlepších výkonů podal Karel Dobrý v roli „hodného esesáka“, postavy, která je až neuvěřitelná.

Mezi nejzajímavější scény patří rvačka stylizovaná jako monumentální perkusové sólo, osvobození Plzně americkou armádou nebo skvělá taneční čísla s až akrobatickými prvky. Nelze pochybovat o tom, že se inscenace po necelých dvou měsících stala diváckým hitem a je možné předpokládat, že se bude těšit velkému zájmu i v novém roce, na který je zatím naplánováno 13 repríz.

1.12.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout