40 dní pěšky do Jeruzaléma vás nabudí dobrodružstvím i zahřeje lidskostí

40 dní pěšky do Jeruzaléma vás nabudí dobrodružstvím i zahřeje lidskostí70%

Letos vyšel ve vydavatelství Albatros media cestopisní debut studenta žurnalistiky Ladislava Ziburu. Mladý dobrodruh absolvoval ne tak docela typickou pěší pouť přes Turecko až do Jeruzaléma, která trvala 1400 km a 40 dní. Pokud chcete vědět, jací muslimové či židé skutečně jsou, když potkají hubeného blonďáka s 14kilovou krosnou na zádech, přečtěte si Ladislavovu knihu.

„Lidé se často ptají, zda na cestě vzpomínám na domov. A přesně v tom tkví kouzlo cesty – díky ní vnímám jako domov nejen České Budějovice a aglomeraci, ale především celý svět. Takže na domov nevzpomínám. Já doma jsem.“

Tohle trocha nadnesené a idealistické prohlášení přesně charakterizuje Ladislavův přístup k celé jeho odvážné cestě. Do muslimy obývaného Turecka i do neustále bojujícího Izraele se vydal s důvěrou v lidi a otevřenou myslí. A tak v každé zapadlé vesničce i větším městě střetal lidi, kteří ho zvali na čaj a nabízeli mu jídlo, lidi, kteří ho nechali přespat ve své posteli a sami spali na zemi. Bez ohledu na náboženství.

Kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma je psaná jako cestovní deník. Každý den začíná krátkým zamyšlením a končí ještě kratším komiksem. Jeho úvahy můžou mnohdy působit jako laciné moralizování, cítit z nich nicméně jakousi upřímnost. Ladislav si skutečně zažil to, o čem píše, a jeho reflexe tak mají konkrétní podklad.   

V samotných popisech dní pak Zibura věrně zachytává průběh své úmorné pěší poutě v nepředstavitelných vedrech, jako sám píše, „bez cukrové vaty“. Jenom s nejnutnějšími věci na zádech – čtečkou, hamakou na spaní, vařičem s plynovou bombou a hromadou náplastí – se s přibývajícími puchýři na nohách vydal přes Turecko od Istanbulu až do Antalye, a pak přes Izrael do Jeruzaléma. A to v měsíci ramadán a s ISIS za hranicemi. A světe div se, pořád potkával jenom hodné lidi, ochotné pomoci. Spíše než nepřátelství se v Turecku musel obávat nekončící pohostinnosti, a že se sousedé poperou, u koho bude blonďatý poutník ten večer spát.

Zibura se během své cesty ocitl se na ozbrojených oslavách konce ramadánu i palestinské svatbě, přespal s vojskem v tureckých kasárnách i navštívil oba hroby Ježíše Krista. Jeho dobrodružství se čtou lehce a hladce. Někdy vás pobaví, většinou zahřejí svým poznáním lidskosti.

Pokud jste zvědaví, jak život v těchto horkých končinách skutečně vypadá, rozhodně si Ladislavovu knihu přečtěte. Je přesně taková, jaký je sám Zibura – ukecaná, humorná a o cizím světě se vyjadřuje bez předsudků i přetvářky. V dnešní době šířící se nenávisti vůči všem cizím kulturám je mimořádně osvěžující. Stylisticky vás možná neposadí na zadek, zato vám však ukáže, že všude na světě jsou lidi zrovna takoví, jako vy.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!