Klíčovým prvkem tohoto muzikálu je precizně propracovaná baletní choreografie, dokonale propojena s mistrovskou hrou světla. Jednoduché kulisy pak nabývají na plasticitě a barevnosti, jíž v symbióze kontrastů dominují červená a modrá. Romantický nádech Presgurvicových melodií se ve spojení s českými texty Jana Fišera harmonicky doplňují a  starobylý příběh dvou znepřátelených rodů Kapuletů a Monteků tím získává rázem větší šmrnc. Ačkoli je zde lyričtějších pasáží o poznání více než těch dynamických, nepůsobí děj zdaleka nudně či těžkopádně. 

Velice sugestivně vyznívají jednotlivá exponovaná sóla, z nichž mnohá vyžadují značnou pěveckou vyzrálost. Kromě suverénních stálic hudebního nebe, jako je Helena Vondráčková v roli Chůvy, herecky i pěvecky mistrovsky předvedené, či Tomáše Trapla coby Juliina otce, nutno vyzvednout poctivé a důvěryhodné výkony mladší generace, zejména bravurního Pátera Lorenza v podání Martina Růži, Štěpána Kloučka jako Romea či Tomáše Savky coby Vévody Veronského.

Romantická lehkost se zde prolíná s dynamickou živelností, tradice nabývá místy nadčasový nádech, aby se nakonec vše propojilo v úžasné symbolice barevnosti v jeden monumentální expresivní celek.  Přestože linie ústředních postav Romea a Julie je již od začátku jasně dána, rozvíjí se zde paralelně více linií sekundárních postav. Ty věrohodně a propracovaně vystihují klíčovou myšlenku příběhu, starou jako lidstvo samo, ideu lásky a vášní, ztrát i nacházení zrcadlící se v rodinných i mezilidských vztazích. 

Kontrast je markantní hned na mnoha úrovních. Chůva je ve vztahu k Julii aktivnější, charakterovější, supluje vlastně roli matky. Tato spíše pouze pasivně přihlíží, hluboké emoce prožívá paradoxně až po smrti své jediné dcery. Kněz zde není jenom poslem božím a neomylnou duchovní autoritou. Je zejména člověkem z masa a kostí, hledajícím, pochybujícím. Kromě chůvy je jedním z mála spojenců veronských milenců. Silná a výrazná je také postava Juliina otce, jež líčí spojení rodičovské a mužské role bolestí z osamostatnění svého milovaného dítěte. Malé děvčátko sílou lásky dozrává a stává se ženou. Postavy zde smíření a katarzi nalézají dle tradičního modelu shakespearovské tragédie, ve smrti. Mimořádnou pozornost a uznání si zaslouží alegorické postavy Zlo a Nenávist v dokonalém tanečně-baletním podání Kateřiny Benešové a Marka Lhotského.

Celkově lze muzikál Romeo a Julie označit jako výpravné dílo plné emocí, vášně a dynamiky, působivé ve své barevné plasticitě a komplexnosti. Toto tradiční shakespearovské téma, ačkoli opakovaně uváděné ve svých nesčetných verzích a obměnách, slibuje velkolepou dojemnou podívanou, jež rezonuje dlouho i po stažení opony. Protože jak L. Vaculík říká: „Na prvním místě jsou pro mě, v tomto romantickém příběhu z pera W. Shakespeara, lidské emoce a vášně. Tedy atributy, které i dnes, v naší současnosti, hrají prim.“

2.10.2015 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout