Tentokrát se festival s ambicí rozhýbat areál bohnické léčebny konal o prodlouženém svátečním víkendu 26. až 27. září, naštěstí dostatečně slunečném, aby nedohnal všechny návštěvníky k podzimní depresi.

Troufám si tvrdit, že změna ročního období přispěla i k jakémusi „zlenivění“ festivalu. Ano, stejná hudba, ano, stejné divadlo, ano, stejné dílny, ale všechno zcela jiné. Pomalejší, smutnější, konec konců chladnější. Ano, už to není poslední květnový víkend, kdy jste se mohli rozvalit na dece (nebo co víc – v trávě) a užívat si dlouho čekaných slunečných paprsků. Teď je to spíš o zachumlání do šal a později večer možná bund a kabátů.

Další problematický bod představuje právě ono časné stmívání, které vás přiměje k odchodu o mnoho dřív, než byste možná plánovali. Ale budiž – Mezi ploty se koncipuje především jako rodinný festival, proto organizátoři nejspíš moc nepočítají s ponocováním. Zkrátka, tentokrát jsme razili ven už kolem sedmé hodiny, což je pro mě neobvykle brzo.

Je pravda, že jsem Mezi ploty naposledy navštívila v téměř prehistorickém roce 2012. :) Věřím proto, že se změna neodehrála ze dne na den, ale že se festival postupně transformoval, měnil koncepci, měnil scény, měnil charakter. Po třech letech mě příjemně překvapilo rozdělení festivalu na jednotlivé tematické zóny a stagei dle hudebního zaměření. Stánky s občerstvením a prodejny naopak zklamaly – nepředstavovaly skoro žádnou rozmanitost, což je na festivalech v dnešní době skoro trestné. Naopak se dost násilně tlačil Staropramen se svoji sládkovou limonádou – že by nejlepší volba na to horké podzimní odpoledne? :)

S dovolením si zde zkopíruji začátek svého článku o Mezi plotech z roku 2012 (mimochodem se všeříkajícím titulkem „Letní pohoda na festivalu Mezi ploty“):

„Rodinná atmosféra, nepřeberné množství možností se zabavit a skvělá nálada – to všechno už tradičně nabízí festival Mezi ploty. Letošní ročník jediného multižánrového festivalu odehrávajícího se v prostředí psychiatrické léčebny, zdá se, přesáhl, co do návštěvnosti, veškerá očekávání. S tím počítali i provozovatelé stánků s občerstvením, kterých se zde seskupil enormní počet: kromě tradičních palačinek a českých dobrot jste mohli ochutnat mexické, italské a dokonce vietnamské speciality.”

Není záhodno lovit v paměti nebo nostalgovat o dobách minulých, ale bohužel se mi tomu nepodařilo zcela vyhnout. Mezi ploty byly pro mnohé z nás ztělesněním letní pohody, příjemně stráveného prosluněného dne. Letos se to scvrklo do jednoho odpoledne – moc možností pro dospělé festival nenabízel, pokud se tedy nespokojíte pouze s jeho hudební složkou reprezentovanou několika poloprázdnými koncerty.

Divadelní program festivalu byl letos poněkud slabší (opět si zavzpomínám na takové velikány jako HaDivadlo či Husa na provázku, na nichž návštěvníci stáli hodinové fronty), zato dětská zóna představovala jakési pozdvižení – asi nepřekvapivě, když za svou cílovku určili pořadatelé „rodiny s dětmi“. Bohužel však pro mě přívlastek “rodinný” neznamená „určený především dětem“, zatímco rodiče musí jen nezúčastněně přehlížet, jak jejich ratolesti řádí v nafukovacím hradu.

Festival Mezi ploty – mnou kdysi laicky pokřtěný jako “okno do sezóny letních festivalů” - letos festivalové období, naopak, uzavírá. Nešťastně se odehrává v době, kdy se barví listí stromů, kdy večery už raději trávíme usrkáváním teplých nápojů někde v útulnu, kdy veselé dovádění na koncertu oblíbené kapely na čerstvém vzduchu zůstává spíše vzpomínkou na rozmarné léto a kdy všechny propletené cestičky psychiatrické léčebny v Bohnicích začínají nahánět hrůzu. Ale má to ten ušlechtilý záměr, za to organizátorům děkujeme!

P. S. Když jsem rozklikla svoji 3 roky starou reportáž z festivalu Mezi ploty, s překvapením jsem zjistila, že moje tehdejší volba byla shodná s tou letošní. Zdá se, že i před 3 roky jsem zavítala na koncert Gypsy.cz, kde jsem se rozplývala nad jejich živelností a akčností. Tento pravidelný účastník festivalu ani tentokrát nezahálel. A ačkoliv nepatřím k velkým fanýnkam kapely, můžu s jistotou říct, že v mém pomyslném hodnocení zvítězil i letos. Gypsy to zkrátka umí jak s dospělými, tak i s dětmi – na rodinný festival volba jak ušitá.

Odkaz na moji reportáž z festivalu Mezi ploty 2012.

28.9.2015 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout