Nedávno se v českých kinech objevil snímek Dítě číslo 44, v jehož hlavních rolích se představil Tom Hardy, Noomi Rapace či Joel Kinnaman. V souvislosti s novým snímkem, který se natáčel z velké části také v České republice, vydalo nakladatelství Knižní klub nejnovější vydání stejnojmenného světového bestselleru od Toma Roba Smitha. To posloužilo právě jako předloha pro film režiséra Daniela Espinosy. Kniha Dítě číslo 44 spatřila poprvé světlo světa roku 2008 a okamžitě se stala velmi populární. Smith v ní vychází ze skutečného příběhu sériového vraha Andreje Čikatila a pracuje s reálným pozadím stalinistického Sovětského svazu.

Román vypráví příběh vysoce postaveného příslušníka státní bezpečnosti Lva Děmidova, jehož oddanost sovětskému režimu je z počátku knihy skutečně velmi upřímná. Postupem času se u něj však začínají objevovat pochybnosti, jelikož přestává věřit, že úmrtí dětí jsou jen pouhé náhody. Poté co odmítne udat svoji manželku Raisu, jsou společně deportováni do malého města na Urale. Zde nachází další dětské oběti. Jelikož jsou si ale vědomi, že jim nikdo nepomůže, pustí se do pátrání na vlastní pěst, ač ví, že je to může stát život.

Příběh Dítěte číslo 44 není pouhou kriminálkou. Kriminální příběh zde není příliš zamotaný. Bystřejším čtenářům dojde velmi brzy, kdo je ve skutečnosti vrah a jak to pravděpodobně celé dopadne. Daleko důležitější částí knihy je svědectví o sovětském režimu, o čase, kdy člověk nemohl věřit ani svým nejbližším. Velmi zajímavé je sledovat proměnu Lva, který se z původně vysoce postaveného válečného hrdiny postupně stává vyvrhelem na okraji společnosti. V klidu čtenáře nenechají určitě ani popisy praktik, které využívala státní bezpečnost při výsleších a získávání výpovědí. Většinu času, co jsem knihu četla, mě mrazilo spíše z dobového kontextu než ze sériových vražd dětí.

Ačkoliv má román trochu pomalejší rozjezd a slabší kriminální linku, jakmile se do knihy začtete, už nebudete moci přestat. Obdivuji schopnost autora přiblížit čtenáři dobu, kterou sám na vlastní kůži nezažil. Příběh je skutečně velmi mrazivý a ponurý, objevuje se v něm jen velmi málo pozitivních emocí a světlých momentů, přesto uchvátí právě svojí syrovostí, která dokonale vystihuje dobu, v níž se děj odehrává. Pokud jste tedy film ještě neviděli, rozhodně nejprve doporučuji šáhnout po knize. 

28.7.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout