Režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský text tragédie, jejíž děj je tak známý, že jej není potřeba představovat, velmi výrazně seškrtali. Všechno důležité zůstalo, ale zmizely především delší monology, což odpovídá modernímu pojetí inscenace. Promluvy tak zněly velmi přirozeně.

Tato verze Romea a Julie je hlavně příběhem o zamilovaných puberťácích. Julie v podání výborné Terezy Voříškové jako normální čtrnáctiletá holka neuměla chodit na podpatcích, zamilovaně vyřvávala Romeovo jméno a stejně přesvědčivě se vztekala, než jí chůva předala Romeův vzkaz. Stejně přirozený byl charismatický Jan Sklenář v roli Romea. Slavná balkónová scéna se obešla bez balkónu - milenci spolu komunikovali na stole a pod stolem a používali více fyzického kontaktu než slov.

Režiséři dokázali dokonale střídat tragiku s komickými scénami. První půlka inscenace byla velmi vtipná, kdy se o komično postarala především dvojice Romeových kumpánů Benvolia a Merkucia v podání Jana Ciny a Petra Vančury. Komické scény téměř střihem, ale naprosto nenásilně přecházely v ty vážné - první takovou scénou byl souboj Merkucia s Tybaltem (Jakub Gottwald). Tvůrci se také nebáli odlehčit smrt Julie vtipným zpěvem Parise (Michal Sieczkowski) nad její hrobkou.

Dalším kladným prvkem inscenace je také nový výklad vedlejších postav. Slizký a přehnaně patetický Paris s dlouhými mastnými vlasy se v této verzi líbil hlavně afektované matce Kapuletové (Lenka Krobotová), která ho v jedné chvíli téměř znásilnila. Kapulet v podání vždy výborného Jiřího Vyorálka byl skrývaným tyranem své dcery a Vavřinec (Saša Rašilov), který meditoval na hlavě a miloval slunce a lásku, připomínal spíše hipíka než mnicha.

Scénu tvořila prosklená konstrukce, která velmi efektivně vyjadřovala jak dům Kapuletových, tak hrobku v závěrečné scéně. Před ní se konaly choreograficky ztvárněné bojové scény s meči nebo tanec na plese Kapuletů, které v doprovodu dobře zvolené hudby, inscenaci dodávaly další tempo.

Romeo a Julie v podání SKUTRů je velmi působivá a netypická záležitost, která potěší především milovníky moderních interpretací klasických děl.  

(psáno z brněnské premiéry 20. 7.)

24.7.2015 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout