Muzikál Aida je inspirován stejnojmennou operou od Giuseppe Verdiho. Na prkna divadla Palace Theatre na Broadwayi se dostal v březnu roku 2000 a stal se zde jedním z nejdéle hraných představení. Po tomto velkém úspěchu byla Aida uvedená ve více než dvaceti zemí celého světa včetně České republiky. Zde se jejího nastudování chopilo pražské Hudební divadlo Karlín. Režie se ujal Gabriel Barre a hlavním tahákem se stala zpěvačka Lucie Bílá, která, ač nehraje hlavní roli, láká na návštěvu Aidy na všech plakátech a propagačních materiálech.

Tato recenze je psána z představení, které se uskutečnilo 28. března. V hlavní roli princezny Núbie Aidy se představila zpěvačka Kamila Nývltová, která si tak po Kleopatře užívá další roli historické vladařky. I Aidu zvládá pěvecky velmi dobře, ač role sama o sobě není příliš propracovaná. Zpočátku odvážná princezna se mění v zamilovanou služebnou a naopak, aniž by byl přesně známý důvod rychlých změn jejích názorů. Samozřejmě kromě lásky k charismatickému egyptskému bojovníkovi Radamesovi v podání Václava Noida Bárty, do kterého se zamiluje na první pohled. Václav Noid Bárta se do role bojovníka, jehož srdce si postupem času získává právě Aida, hodí výborně. Do písní skvěle zapadá jeho chraplák a během představení dokáže vytvořit i mnoho vtipných situací.

Nejzajímavější osobou celého představení je však egyptská princezna Amneris v podání Lucie Bílé. Právě ta projde v průběhu děje největší změnou. Z počátku marnivé a namyšlené princezny se stane nešťastně zamilovaná žena, která je ochotna přehlédnout i nevěru Radamese, jejího budoucího manžela. Na konci se však stane silnou osobností, odhodlanou vládnout celému Egyptu. Škoda, že nedostává Lucie Bílá v muzikálu tolik prostoru, který by si tato role bezesporu zasloužila. I tak je ale výborná a dokáže u diváků vyvolat jak úsměvné situace, tak okamžiky plné emocí. Skvělý je také Lukáš Kumpricht, kterému v roli proradného Zosera uvěříte úplně vše. Sestavu pak ještě doplňuje ne příliš výrazný Jan Urban a Veronika Vyoralová, která zpívá sice velmi dobře, ale dostává jen velmi málo prostoru.

Scéna muzikálu je minimalistická, ale velmi vkusná. Skládá se z pohyblivých geometrických tvarů, které ve většině případů tvoří obrysy pyramid. Hojně se využívá stínohry a práce se světly je obvykle také střídmější, nekýčovitá. Největší slabinou Aidy je však absence jakéhokoli velkého hitu. Přestože je hudba pěkná a písně také neurazí, naprosto nevyužívají pěveckých možností, které všichni interpreti bezesporu mají. První část představení je také téměř prosta všech emocí, to se pak naštěstí změní ve druhé části, kde dostane děj rychlejší spád a diváci si tak mohou vychutnat nefalšovaný příběh lásky a zrady, která se ve starověkém Egyptě neodpouští.

I přes všechny uvedené výtky je Aida stále nadprůměrným muzikálovým počinem, který vás určitě neurazí. Pokud si tedy chcete užít některé z posledních představení, rozhodně neztrácejte čas. 

Foto: nyvltova.cz

5.4.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout