Když festival Jeden svět dostatečně potěšil pražské diváky, přesunul se do dalších českých i moravských měst. Jedním z nich byla také Olomouc, kam však dorazila poněkud chudší verze, ve které chybělo hned několik výborných dokumentů. Nejvíce zarážela absence velmi očekávaného snímku Podoba ticha, jenž v Praze získal cenu za nejlepší film festivalu. Chyběly i další oceněné počiny Demokraté a Mě neumlčí. I tak však nabídl festival mnoho zajímavého. Nutné je vyzdvihnout výbornou organizaci, o kterou se starali studenti a studentky Univerzity Palackého v Olomouci.

První festivalový den byl slavnostně zahájen působivým snímkem Toto a jeho sestry. Počin režiséra Alexandra Nanaua se zabývá životem malého Totonela a jeho sester, jejichž matka je ve vězení. Strýcové, kteří se o ně mají starat, udělali z domu v centru Bukureště feťácké doupě. Dokument ukazuje zblízka, jak se sourozenci s nepříznivým údělem vypořádávají. Po projekci následovala první diskuze a také slavnostní raut, na kterém se mohli návštěvníci potěšit dortíky či vínem. Program tímto představením v pondělí skončil.

V úterý si mohli Olomoučané zajít hned na tři projekce. V sále Divadla hudby zahájil druhý den festivalu studentský snímek Lovu zdar!. Režisér Jaroslav Kratochvíl v něm představuje svéráznou trojici mužů, jejichž největší vášní je lov. Po snímku následovala debata, na které nechyběl ani režisér. Kino Metropol pak promítalo dokument Cukr-blog a jeden z nejočekávanějších snímků Bojovníci ze severu. Středeční den patřil pouhým dvěma dokumentům – českému filmu Stále spolu a ukrajinskému snímku Ukrajinské hlasy, který dle mého názoru vůbec nevyužil svůj potenciál.

Nejvýraznějším čtvrtečním filmem se stal snímek Tichá inkvizice pojednávající o zákazech potratů v Nikaragui. Tamější doktoři nemohou usmrtit plod ani v případě znásilnění, incestu či vážného ohrožení života ženy, což často vede i ke zbytečným úmrtím. Na následné debatě se objevily také vzácné diskutující – Nela Římanová a Isabel Torres z Amnesty International a především Darling Molina, aktivistka z Nikaraguy. O tom, že daná problematika zaujala, svědčila velmi živá a dlouhá debata, kterou nepřekonal žádný z dalších promítaných snímků daného dne – Škola disentu, Made by BY či Dron.

Nejzajímavějším dnem Jednoho světa Olomouc byl ale bezesporu čtvrtek. Právě během něj festival uvedl dokument Danielův svět pojednávající o mladém pedofilovi. Snímek se snaží prostřednictvím studenta Daniela vyvrátit stereotypy o pedofilii. Následné diskuze se zúčastnila i samotná režisérka Veronika Lišková. Za zmínku stojí určitě i film Úkryt, působivý počin zobrazující zoufalost bezdomovců získat své místo v jednom ze švýcarských bunkrů. Dokument Válka lží, který předposlední den festivalu ukončil, přináší rozhovor s uprchlíkem z Iráku, který vehnal lží svojí zem do války s USA.

Poslední den festivalu pak nabídl dvě speciální projekce pro seniory, německo-belgický dokument Poslední opona a český snímek Opři žebřík o nebe, který přináší příběhy bezdomovců, alkoholiků a feťáků, o které se stará farář Marián Kuffa v malé slovenské vesnici. Slavnostně pak zakončil celý olomoucký Jeden svět film ThuleTuvalu, představující divákům nejseverněji obývané místo na Zemi – grónské město Thule. Dokument ukazuje velký problém městečka – tání ledu a zvedání vod.

O snímky byl letos velký zájem. Projekce navštěvovali zájemci všech věkových kategorií. Sál Divadla hudby býval často úplně zaplněn a i Kino Metropol nezelo během festivalu vůbec prázdnotou. Organizátoři se postarali také o zajímavé debaty, které se leckdy i nečekaně protáhly. Třeba i tyto okolnosti donutí v příštích letech přivést do Olomouce více zajímavých snímků a nejen okleštěnou verzi pražské verze. Univerzitní město, jakým Olomouc je, by si plnou verzi určitě zasloužilo.

1.4.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout