Adolf Eichmann ožívá na prknech ostravské Arény

Adolf Eichmann ožívá na prknech ostravské Arény

Ostravská Komorní scéna Aréna má za sebou další premiéru aktuální sezony. Koncem února představila divákům inscenaci Slyšení, která uzavírá volnou trilogii věnovanou reflexi moderních dějin a jejíž text napsal Tomáš Vůjtek divadlu přímo na míru.

hodnoceno 7x
Líbí? Pošlete to dál...

V rámci něj se podíval na opačnou stranu barikády 2. světové války a do kolonky „ústřední postava“ vepsal jméno architekta holocaustu Adolfa Eichmanna, což se ukázalo býti výbornou volbou. Byrokrat smrti, jak se Eichmannovi přezdívalo, svým zjevem druhořadého úředníčka a nenápadným vystupováním postrádajícím plamenné projevy zcela míjí zažité stereotypy vztahující se k nacistickým pohlavárům a poskytuje tak poměrně atypický pohled na nelidskost nacismu. 

Samotný příběh je pak prezentován formou jakési sebeobhajoby, v jejímž rámci Eichmann, kterého lze označit za značně nespolehlivého vypravěče, proplouvá jednotlivými střípky často hrůzných historických událostí, které komentuje bez jakékoliv hlubší sebereflexe.

Zde je třeba zmínit, že inscenace - tématu navzdory - nemá tendenci sklouzávat k suchopárné přednášce historie. Tomáš Vůjtek čerpá z bezbřehé studnice jménem dějiny velice účelně, jednotlivé faktické události přebírá a využívá tak, aby nedošlo ke ztracení dramatické nitě. Zároveň se v rámci autorské licence nebojí nasadit drobné fabulace, které jen přispívají k dosažení kompaktnosti celku.

Obrovskou devizu Slyšení představuje také existence všudypřítomného - nikoliv však prvoplánového -  humoru. Právě humor, chvílemi černý jako uniformy příslušníků SS, dělá inscenaci obrovskou službu, když nedovoluje zabřednutí do bažin tradičních klišé a přebytečného patosu a zároveň vytváří zajímavý kontrapunkt k nezpochybnitelné tíživosti zvolené látky.

Tomáš Vůjtek tak poskytl Komorní scéně Aréně ohromně cenný vklad, který se naštěstí podařilo na jevišti ještě mnohonásobně zúročit. V rámci úsporně řešené scény se odehrává nefalšovaný herecký koncert, jemuž vévodí dechberoucí virtuozita Marka Cisovského. Napsat, že nacistického funkcionáře hraje s až neskutečnou přesností a elegancí, by nebylo úplně přesným vyjádřením skutečnosti. Marek Cisovský Eichmanna nehraje, Eichmannem se stává!

Na tomto místě je třeba opětovně pochválit volbu ústřední postavy. Strůjce konečného řešení židovské otázky nepředstavuje explicitní zlo, ale naopak se stylizuje do v sebelítosti utopeného a chladně, až ekonomicky smýšlejícího úředníka, který jen plnil rozkazy. Neokázalá ďábelskost schovaná za fádním vzhledem je pak ještě umocněna přesvědčivostí Marka Cisovského. Naléhavost, se kterou obhajuje spáchané zločiny, dosahuje odzbrojujících hodnot. Až by se jednomu Eichmanna zželelo…

|
90%

Prostor pro tvůj názor...

Komentovat může pouze přihlášený fanoušek...