Tahle poznávačka se holt trochu protáhne a neupřímnému hledači stejně nic zdarma neodhalí. Eda Kriseová o tom ví své a s lehkostí tepe řádky založené na kanonických knihách filosofie, historických příbězích či pravdách moudrosti Východu – ve všech se čtenář dost snadno pozná jako obyvatel žádného světa, jako marný ochutnavač, který se nemůže rozhodnout, jaké menu si vybere.

Myšlenkový eklekticismus však budiž autorce ke cti, neboť jako celek dobře ilustruje problematiku, kolem které se celá sonda do „nemoci duše-nemoci těla“ točí: žijeme životy, v nichž jsme předběhli sebe samé, v nichž zisk ani vědění nemohou ani za nic vyrovnat utrpěné ztráty – a jako první o sobě dá vědět naše tělo, které nás taktně (někdy, pravda, dost razantně) upozorní, že tu také ještě je. Prosté.

V knize Duši, tělo opatruj vzpomíná Kriseová na osoby, se kterými se v průběhu svého duchovního zrání setkávala, které ji vedly, tvarovaly i odpuzovaly. Při vzpomínání spisovatelky na masáže vonnými (nebo páchnoucími?) oleji se čtenář cítí zcela pohlcen, přímo zamaštěn až ke konečkům vlasů a nemůže její iniciační zážitky z indického léčení jen tak letmo přejít – niterně se ho to také dotkne.

Spisovatelčin styl je poklidný stejně jako téma, které zpracovává; přesto však z hloubky výraziva cítíme obrovskou bolest (ducha i zad), na kterou západní kultura podle autorky vůbec nezná lék. Ba právě naopak, svou zakořeněnou křesťanskou upjatostí, neustálou obavou z trestu a věčného zatracení ještě posiluje nízké mínění o jednotlivci a fakticky znemožňuje tělu se uzdravit.

Já si pořád tíhu světa nakládám na záda, a proto mne bolí. Svět je přece mým tělem největším a moje starost o něj bude trvat, dokud neumřu.

Eseje Edy Kriseové jsou plné pokory a moudrosti, a když je čtenář ochoten sestoupit hlouběji do textu, pronikne snadno bariéru na první pohled odtažitých citací z učených děl od Platóna až po Krišnamurtího. Možná tak ozřejmuje také svou vlastní cestu a touhu po „něčem víc než jen-“…

zdroj foto: http://www.prah.cz/knihy/dusi-telo-opatruj-kriseova-eda-296

5.2.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout