„Muž a žena jsou nesmiřitelní jedinci. A je to právě tato tolik lákavá nemožnost spojení, která dává každé lásce její velikost.“

Marguerite Durasová

Tato komedie, v originále La Porte à côté, měla premiéru v roce 2014 v divadle Théatre Edouard VII. Inscenace byla oceněna pochvalnými recenzemi a mimořádným diváckým zájmem, který ji dlouho držel na čele žebříčku návštěvnosti.

Dle slov režisérky Lídy Engelové „Každý člověk je sám. Každý člověk touží po blízkosti druhého. Objeví-li se na tohle téma hra napsaná s báječným humorem, těžko vás neupoutá.“

Autorka  zde vykresluje příběh renomované psycholožky a manažera marketingu, Venuše a Marsu jako dvou single jedinců moderní doby, osaměle se potácejících světem svých předsudků a bojů. Tito neustále hledající společnou řeč nakonec po různých úskalích a peripetiích dospějí k poznání, že jeden bez druhého vlastně nemůžou být. 

Vtipnou a nenásilnou formou nabízí sondu do nitra současného člověka, v protikladech i symbióze mužského a ženského světa, hledání citu a náklonnosti v současném, odcizeném světě. Tyto sice na vnější úrovni mezi sebou válčí, v hloubi duše však hledají harmonii a porozumění. Jako nejvýstižnější se zde nabízí přirovnání „hrají si jako kočka a myš“. Děj je plný slovních přestřelek, hříček a nadsázek

„Líbily se mi chytré vtipné dialogy i to, jak je hra současná. Popisuje, jak umíme být šťastně osamělí u svých laptopů a nedokážeme komunikovat s těmi, s nimiž nás jednoznačně pojí společná chemie,“ vysvětluje Jana Paulová, proč ji jako divačku komedie v Paříži zaujala natolik, že se ji rozhodla představit i českému publiku a zahrát si v ní. 

Co na hru říká mužský protagonista David Suchařípa? „Hru jsem si zamiloval hned po prvním přečtení. Řeší dva světy, dva pohledy na život, a sice ženský a mužský. Nejvíc se mi líbí, že oba pohledy jsou vyrovnané a nenadržuje se ani ženám, ani mužům. Navíc je ve hře mnoho inteligentního humoru.“

Celková výstavba dialogů udržuje diváka částečně v napětí a nenudí. Na druhou stranu však dává lehce tušit, k jakému završení děj spěje. Mírně na škodu vyznívá typická stylizace role mužského a ženského světa, jež je hrdinům již od začátku hry přisouzena. Tím brání hlubšímu propracování charakterů. Zůstává tedy zakotvena na vnější, lehce komické, povrchové linii.

Na druhou stranu nutno ocenit kvalitní strukturu dialogů, protkaných inteligentním humorem. Tím udržuje celkovou dynamiku příběhu. Excelentní výkony Paulové i Suchařípy dodávají této jednoduché zápletce šmrncovní nádech. Obecně lze hru hodnotit jako sympatickou adaptaci současné francouzské předlohy, schopnou zaujmout i méně náročného diváka.

30.1.2015 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout