Ivana Uhlířová nemusí již nikomu dokazovat svůj herecký um. Nejen díky dvěma Radokům, které obdržela za své excelentní výkony, zejména v představeních Pražského divadla Komedie (2002 -2012), ale i svým originálním přístupem a svébytným uchopením rolí. Proto jí diváci, kteří již znají její i mnohdy povedenější výkony, dokáží odpustit některé mikrozáblesky vlastní osobnosti, jenž výjimečně raráškovsky vyskočí z parádního převtělení do role. Od dob vrcholné formy Ivy Janžurové se neobjevila herečka s mimořádnějším komickým přínosem a s takovým komediálním talentem. Ve stínu vrcholného hereckého umu však nezůstává ani druhá protagonistka, Naďa Kovářová coby Honza. Obě umělkyně se převtělily do dramatických výkonů naprosto působivě a se sobě vlastní invencí, svědčící o nadprůměrnosti.

Provokace zastíněná slavnými protějšky

Nelehké osudy žen - matky Mileny (Ivana Uhlířová) a dcery Jany známé spíše pod jménem Honza (Naďa Kovářová) - se prolínají kolem jedné nevelké kuchyně, s uchvacujícím stylem dvou výrazných osobností, typickým pro opravdové raritní herečky, jež balancují jedna s druhou v dramatických situacích svých životů. Milena Jesenská, známá pražská novinářka z první republiky, kterou někteří znají také jako přítelkyni, dnes již kultovního spisovatele tehdejšího středoevropského prostoru, Franze Kafky, zobrazuje matku Jany Černé neboli Honzy. Honza proslula zejména svou lehkovážnou povahou a excesy, které jí pomohly až k pobytu v pardubickém vězení. Obě však měly společný zejména velký literární talent.

Milena se v podání Ivany Uhlířové alespoň snaží vařit, ač nekouzlí zrovna gastronomické skvosty. Zato Honza vaří především toky intelektuálních nihilismů a vulgárních slov na vrub společnosti. Byla velkou přemýšlivou bohémkou věčně poukazující na zlo světa. Vaření a starost o děti ji nijak zásadně netrápily, viděla optikou světových problémů v globálních kontextech, než aby uzřela katastrofální potíže vlastního mikro světa. Vidíme před sebou kastrůlky, špinavé hadry, nejobyčejnější kafe, tekoucí vodu a čas od času hodování s chlebem a plnou mísou zeleniny.

Nechybí ani bonmoty o buržoazii nebo zóně konformnosti

“Káva takto uvařená je velmi levná, ups. Jak uvaříme skutečně dobrou a vydatnou kávu?” Ptá se Milena (Ivana Uhlířová), zatímco ubryndává na dlouhém jednoduchém stole vedle sporáku. Zpoza jeho roku se ozývá angažovaný řetěz slov “perverzní mlaskání, polykání, slintání, prskání…” a dřez. Další slova se vznesou nad kuchyňské náčiní: “…osoba imorální… být smutná je něco jako shocking…” Mezitím se figury pohybují jen minimálně ve skromném prostoru jídelního stolu. Vizuálně působivá literární koláž upečená naživo.

Ani Milena však nezůstane nakonec pozadu s vlastními úvahami typu: “…do prdele, 99 spravedlivých od hoven z magistrátu až po prezidentské hovno.” Recepty na zlepšení společnosti rozjede s huspeninou. Následuje interakce vězení a totality v branch. Skrze recepty prosívá a vytváří partnerské vztahy a nutnost soužití. Ptá se, proč spolu lidé žijí? Přece, aby měli kamaráda. “Něco někde není v pořádku…”

Změnilo se v politice něco tak extrémně od doby, viděné prismatem Mileny Jesenské? I politika má své vlny, jen škoda, že na ty bahnité doplatí plno chytrých, statečných a odvážných lidí. Ocenění sbírají jejich potomci in memoriam. Honza: “ Chraňte mě tyfu, moru a zdravého rozumu!” “Člověk ale musí mít naději.” Ptáme se zase a znovu, proč se dějiny opakují. A tohle vydařené představení nám v lecčems umí prosvětlit odpověď anebo nás přinejmenším obohatí divadelním zážitkem té nejvyšší úrovně.

Kamila Polívková, která tento kus režírovala a také se na něm autorsky podílela, ukázala svůj talent, započatý již v kultovním Pražském divadle Komedie pod vedením jedinečného režiséra Dušana Davida Pařížka. Spolu s ní se pod scénář podepsala ještě Simona Petrů. Scénu i kostýmy vytvořila rovněž Kamila Polívková, hudební podkres duo Dva a dramaturgicky se podílel na hře Jan Horák. Představení, trvající pouhých sedmdesát minut, uteče jako voda, na níž se káva uvařila. A mnoho z diváků na ni dostane chuť i podruhé.

17.12.2014 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout