Pomyslným katalyzátorem celého příběhu je brutální vražda bezbranné bezdomovkyně, která se "provinila" jen tím, že partičce náctiletých násilníků zabrala místnůstku s bankomatem. Záznam hrůzného činu kvalitou zrovna neoplývá, přesto na něm rodiče, kteří se stávají ústředními postavami celého příběhu, rozpoznávají své syny.  

Právě v návaznosti na vyřčené se luxusní restaurační salónek mění v místo, na kterém se dva manželské páry vypořádávají s děsivým skutkem svých potomků. Protagonisté jsou tam rázem postaveni před příděl znepokojivých morálních dilemat, ze kterých nikdo nevychází jako vítěz, a které jejich charaktery obnažují až na dřeň. Inscenace se tak zabývá velice aktuální problematikou výchovy dětí a  zároveň předkládá otázku, nakolik je chování dětí ovlivněno rodinným zázemím, jehož ústředním článkem jsou právě rodiče.

I přes nespornou vážnost tématu ale na úvod Večeře servíruje spíše odlehčenější předkrm, během kterého může divák lehce nabýt dojmu, že přišel na čistokrevnou komedii. V těchto chvílích si inscenace s lehkostí a až parodickým šarmem utahuje ze snobské prázdnoty. Ve zmíněném ohledu exceluje Václav Klemens, který se s nenucenou groteskností zhošťuje komické figurky vlezlého manažera restaurace.

Přítomnost komična ale není samoúčelná, naopak inscenaci odvádí dobrou službu tím, že nedovoluje rytmu vyprávění ustrnout. Uvedené se týká především střední a houstnoucí části hry, kdy je čistě konverzační formou rozkrývána skutečná tvář a pokřivená minulost zúčastněných, a kdy reálně hrozí potenciální sklouznutí k nechtěné monotónnosti. Ta ale naštěstí na menu schází, aniž by tak bránila ve vychutnávání hlavní devízy recenzovaného kusu, kterou je z divákova pohledu  až labužnické vybarvování postav vsazených do kritické situace. Preciznost, se kterou je nechává herecký tým na omezeném prostoru ožívat , je až obdivuhodná.

Absolutorium zaslouží především David Viktora, jehož Paul si svým břitce ironickým pohledem na nabubřelý snobismus rychle získává sympatie publika, aby rázem odhalil temnější zákoutí své duše, ve kterých se skrývá sklon k agresivnímu chování i více než extrémní názory. Také Paulův pokrytecký bratr a oblíbený politik Serge v podání Vladimíra Poláka na jevišti doslova „dýchá" a přetéká uvěřitelností. Pozadu pak nezůstávají ani Renáta Klemensová a Pavlína Kafková v rolích jejich chotí.

Jen škoda, že po velmi silné střední části inscenaci s blížícím se koncem malinko dochází dech. Pomyslné seskupení divadelních atomů s cílem naservírování lákavého katarzního dezertu se jaksi nekoná a část předtím nabité energie tak plyne do ztracena.

20.11.2014 | Adam S. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout