Sebeironicky samozvaný „fosil“ Stránský začal v těchto dnech nikterak překvapivě s komentářem na adresu prezidenta Miloše Zemana: „Jiná možnost není, než že Zemana zkrátka zvolili lidé se špatným svědomím.“ Stránský zalitoval českého opomenutí úklidu před volebním prahem a současného prezidenta označil za kazišuka.

Zároveň je však z uznávaného spisovatele a někdejšího politického vězně cítit optimismus, hlavně když hovoří o svých besedách s mladými lidmi, s nimiž rok co rok rozebírá také četné diplomové práce o své osobě. Dorůstající generace je pro něj nadějí; studenti jsou ve svých soudech "velmi nemilosrdní, používají velká slova a politikům to nežerou". Stránský však s optimismem sobě vlastním lituje jen toho, že se už nejspíš nedožije chvíle, kdy budou, jak doufá, tito lidé vyhánět současné politiky…

Jako druhý dostal slovo bývalý komunista, ekonom Lubomír Mlčoch, který se poněkud nevkusně uvedl jako kajícník, který doufá, že to má již odčiněné. Překvapivě popřel vládu lidu v období komunismu a položil publiku i nelehkou otázku, zda si dnes můžeme být vůbec jistí, kdo nám vládne.

Novinář Jan Urban do třetice neviditelné napětí mezi oběma diskutéry zmírnil, když prohlásil, že „z termínu sametová měl osypky už tehdy v devětaosmdesátém“ a že jsme tenkrát „nevěděli, co vlastně namísto komunismu chceme“. Mlčochovu kajícnost následně označil za nesmysl a český zvyk neustále nálepkovat prohlásil za mýtus. „Je třeba mluvit česky bez autocenzury hrubého zrna, nepřemýšlet pořád o tom, na kterou stranu mluvíme,“ řekl Urban.

Ještě tvrdší slova však od něj přišla vzápětí: „Náš stát nemusí za 20 let existovat, pokud se budeme chovat takto – takové riziko pro Čechy jako národ tu nebylo od dob Národního obrození.“ Přestože máme podle Urbana de facto etnicky čistý stát, vracíme se svými kroky zpět do 19. století a pokud naše vlastenectví nebude fakticky založené na jiných aspektech než na českém jazyce, utíkáme jen neustále před vlastní zodpovědností.

Všichni diskutující se pak více méně shodli na názoru, že ekonomie, která po Listopadu převálcovala všechny ostatní hodnoty má ve své argumentaci moc takřka zaklínací a Jan Urban ji označil za další z našich národních mýtů. „Pětadvacet let neslyšíme nic jiného, než že se národní zájem nedá hájit jinak, než skrze ekonomii.“

Za největší problém vývoje po Sametové revoluci označila trojice hostů absenci standardních politických stran s jasným programem a ustavičné praktikování bezobsažné politiky namísto reálných řešení, a také s tím vším související nepřítomnost skutečných elit.

Přes rozdílnost životních příběhů, hodnotového zakotvení a názoru na současnou politickou situaci se dá považovat za pozoruhodnou skutečnost, že jsou tito tři pánové schopni sednout si k jednomu slovu a vést na veřejnosti kritický a zároveň slušný dialog.

15.11.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout