Po Goldbergovských variacích a Jubileu se jedná už o třetí setkání díla dramatika maďarského původu s prkny divadla roku 2013. Zmíněný věhlasný autor se ve svých hrách zabývá především tématem ne až tak výjimečným - holokaustem. Osobitý a svérázný je však způsob, kterým jej do své tvorby promítá. Temné téma zbavuje mělkého sentimentu a přebytečného patosu, aby naopak využíval břitkého humoru a groteskna. Nejinak je tomu i v případě Arénou aktuálně uvedeného kusu.

Hned jeden z úvodních výjevů, který se ostatně jako celá inscenace odehrává v úsporně, leč účelně vystavěné scéně, napovídá, že se zde ani zdaleka nehraje jen na vážnou notu. Židovský obchodník Weisman (Marek Cisovský), který v doprovodu své ne zcela mentálně vyspělé dcery Ruth (Pavla Dostálová) cestuje do New Yorku, aby tam rozprášil popel zemřelé manželky, je přepaden a připraven o vůz lovcem, jehož vizáž a hlasový projev až nápadně připomínají Adolfa Hitlera. Vladislavem Georgievem výborně zahraná komická figurka se inscenací jen mihne, chvilkově  a nezapomenutelně zároveň. A právě jako skutečný diktátor tak připomíná věčné, v mysli navždy uvězněné memento.

Poté už s příchodem Rudé tváře (Petr Panzenberger) dochází k setkání outsiderů v bohem zapomenuté americké pustině. Dialogy a monology, jimiž jsou zástupci dvou utlačovaných světů konfrontováni, se pyšní banalitě na míle vzdálenou hloubkou a doslova překypují významy. Inscenace se v té chvíli s rozšklebenou tváří a břitkou ironií vysmívá stereotypům, kvůli kterým byly oba národy perzekuovány a které i přes historickou zkušenost obě postavy využívají při nazírání na svůj protějšek.

Odlehčený groteskní tón ale s postupem času odeznívá a ustupuje houstnoucím a pronikavě těžkým emocím, které na diváky dopadají mocnou silou boeingu dosedajícího na oprýskaný povrch letištní runwaye. A jako v každém správném westernu i zde přináší rozhřešení přestřelka, v tomto případě slovní. Ve chvíli, kdy se nešťastnému vítězi Weismanovi, který v pomyslném posledním kole naplno obnažuje hříchy zatížené nitro a svou stylizovanou roli obětního beránka uvrhává do nejednoznačných a daleko spletitějších kontur, dostává mrazivé odpovědi „vyhráls", je jasné, že dovedně zacílená dramatická kulka dopadla přesně tam, kam měla.

Obrovskou měrou se na tom podíleli i všichni zúčastnění herci, kteří svěřené role zvládli až s mistrnou precizností a bohatým rejstříkem poloh.

Komorní scéna Aréna tak do nové sezóny vstoupila s kvalitní inscenací, která je i vzdor zmíněné grotesknosti náročná, nesoucí významy, odměňující pozorného diváka a zároveň přímo vybízející k dalšímu zhlédnutí. 

31.10.2014 | Adam S. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout