Padlé baletky, obličejový tanec, kabaret, krásná hudba, doprovodná videoprojekce. Ulítlé kostýmy a masky. Peří. Zlé noční můry a romantické snění. Jeden muž, který to všechno vstřebá – E. T. A. Hoffmann, věčný romantik, spisovatel hororů a fantasy příběhů, satirik, skladatel, inspirátor mnohých, kteří přišli po něm. Prach snů…Tma, kterou nechceme, tma ve které něco skřípe a plíží se pod naší postelí.

Představení inspiroval v život neuvedený scénář ruského režiséra Andreje Tarkovského "Hoffmanniana", který se věnuje posledním dnům života slavného umělce. Hoffmann byl mimo Franze Kafky či E. A. Poea múzou i Neila Gaimana či The Residents.

Sometimes I have the dreams.
Strange dreams. Peculiar dreams.
The eyes...
They glimmer in a dark.
They stir.
They stare at me.
Why do I see them?
Why do they scare me?
Why do I pine for them?
Why?

Soubor Do-Theatre je v současnosti jedním z nejslavnějších ruských souborů, ovšem působí v Berlíně. Věnují se avantgardnímu fyzickému divadlu, které jako by nevyčerpávalo najednou a bez míry všechny taneční schopnosti, jimiž Daria Shapran a Irina Kozlova jistě disponují, ale schválně zůstává na zemi, v bídě a komické taneční kabaretnosti.

Klopýtání na baletních špičkách a s komediálními maskami na tvářích je tak připomínkou zašlých časů, kdy ještě takové umění mělo svou grácii, zatímco teď se ocitáme na podivném „blešáku“, kde je nespravedlivě pod cenou prodáváno. Jejich taneční projev, zejména u Evgenyho Kozlova, je namísto oslnivé velkoleposti hodně intimní, mrazivý, scvrklý do grimas obličeje, prstů na rukách. Tvůrčí činnost souboru Do-Theatre ovlivnil mimo surrealismu a hororového žánru celkem citelně také zážitek sovětské totality.

24.10.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout