Skoro každý z nás ji na první zmínku odsuzuje, na druhou možná přizná, že se na ni tak dvakrát podíval. Ti odvážnější se k ní hrdě přiznají. Ale jako téma hovoru, natož výstavy, by si ji vybral asi málokdo. Pornografie, ať už jakkoli kontroverzní, je stejně jako jiné obrazy a filmy současné vizuální orientace jen odrazem reality naší doby. Branislav Štěpánek, absolvent ITF v Opavě, se rozhodl na tento paradox poukázat. Podobně, jako to dělá polský kontroverzní umělec Zbigniew Libera, známý především vytvořením koncentračního tábora za stavebnice LEGO a jemuž Štěpánek věnoval výstavu jako poctu.

Na skromném prostoru galerie Fotografic ve Stříbrné ulici tedy můžete porovnat výřezy z hardcore porna (autenticky zazrněné), s díly slavných fotografů a malířů historie, kteří vytvářeli ikony doby. Nejvěrněji působí asi porno-obdoba Eisenstadtovy fotografie líbající se sestřičky s vojákem v centru New Yorku v den oslav vítězství nad Japonskem v roce 1945. Zkušenější oko může zmást obdoba snímku britského fotografa - satiristy Martina Parra, podobných fotek vytvořil totiž desítky. Snad nejjednodušší bylo nalezení protějšku k černobílé fotografii penisu amerického umělce Roberta Mapplethorpa, který je též skoro totožný.

Další variace, které si Štěpánek vybral, odkazují k fotografce Nan Goldin mapující americkou subkulturu, do které sama patřila, Man Rayovým Glass tears, jež jsou též velmi věrné, k válečnému fotografovi Eddiemu Addamsovi, nebo asi druhé nejznámější fotografii vietnamské války, vyobrazující popravu člena Vietkongu v ulicích Hanoje. Koncept této části výstavy se mi velmi zamlouval a bavil mě. Dokázala bych si provedení představit i ve větší galerii. Jediné, co mi snad vadilo a co může diváka nezběhlého ve fotografii odradit, bylo, že u pornografických obdob slavných snímků nebyly originály, ze kterých vycházely. Ne každý zná originální snímek nebo fotografa a může být proto mírně ztracen.

V druhé části výstavy, vyjímající se na prostřední zdi galerie, je koncept úplně odlišný, společné má jen téma pornografie. V počítačově upravovaných aktech, které ani nevypadají jako fotografie, ale spíše jako grafiky, si autor pohrává se společností právem odsouzovanou dětskou pornografií. Na první pohled je skoro jisté, že Štěpánek nafotil děti v aktech. Máte chuť z galerie odejít. Pak ale zjistíte, že objekty na fotkách nejsou děti, nýbrž dospělé dívky, které Štěpánek v počítači upravil tak, aby vypadaly na deset let. Zkrátil jim nohy, zvětšil oči a celkově zjemnil rysy v obličeji. Opět se mi tato provokace líbila. Jen si nejsem jistá, jak moc se k sobě obě části výstavy hodily. Možná by si každá zasloužila vlastní prostor.

13.7.2014 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout