Na začátek možná lehce očekávaná otázka. Proč jste se společně s Romanou Homonickou rozhodli napsat knihu Jiří Kajínek – Můj život bez mříží?

Když byl před pár lety do kin uveden film „Kajínek“, vydali jsme ve spolupráci s jeho producenty stejnojmennou knihu, která ale byla v podstatě přepisem filmového scénáře. Už tenkrát nás napadlo, že v případě takové zajímavé osobnosti, jakou Jiří Kajínek bezesporu je, dosud nikdy nevyšla kniha o jeho životě, kterou by napsal či namluvil on sám nebo ji alespoň autorizoval. A proto jsme ho oslovili s nabídkou takovou knihu společně vytvořit.

Setkali jste se s nejslavnějším českým vězněm poprvé? Jakým dojmem na Vás působil?

S Jiřím Kajínkem jsme se po získání povolení k mimořádným návštěvám setkali poprvé ve věznici Mírov. Samozřejmě jsme jeli do věznice s jistým respektem a obavou, co si vlastně budeme celé čtyři hodiny povídat. Nevěděli jsme ani, zda se na nás bude Jiří Kajínek mračit nebo ne. Byli jsme ale velmi pozitivně překvapeni. Jiří Kajínek po celou dobu působil velmi příjemně, pozitivně, byl v dobré náladě… A když jsme se v průběhu vyprávění náhodou podívali na hodinky a zjistili, že naše čtyřhodinová návštěva skončí za deset minut a my bychom mohli povídat dál a dál, připadalo nám to až neuvěřitelné. 

Věříte v jeho nevinu v případu dvou vražd? V knize rovněž tvrdí, že neprovedl ani žádnou loupež a policistům se pouze bránil.

Na základě informací, které mám z různých zdrojů, tedy nikoli jen od Jiřího Kajínka samotného, mohu říct, že věřím, že čin, za který je doživotně odsouzen, neudělal.

Ano, Jiří Kajínek si zakládá na tom, že při svých krádežích, které byly jeho protizákonným živobytím v minulosti, nikdy nikomu neublížil. V knize vysvětluje i svůj případ odsouzení za „loupežné přepadení“ policistů. To, že byl tehdy odsouzen nesprávnou kvalifikací, neboť nešlo o loupež, a dostal tak mnohonásobně vyšší trest, než jaký měl být udělen, uznal i tehdejší ministr spravedlnosti. Proto byl Jiřímu Kajínkovi tenkrát přerušen výkon trestu za účelem osobního setkání s ministrem. 

Jiří Kajínek v rámci celé knihy propaguje svou nevinu. Člověk má z jeho vyprávění pocit, že je to vlastně nejhodnější muž na světě. Zároveň mi přijde, že se občas značně chválí. Například co se týče rvaček – neustále opakuje svou fyzickou převahu nad ostatními. Neměli jste z něj pocit, že občas příliš přehání a má příliš vysoké sebevědomí?

Jiří Kajínek samozřejmě „propaguje“ svou nevinu, protože ta je pro něj stěžejní záležitostí. „Propaguje“ ji už celých dvacet let.

Jiří Kajínek je sebevědomým člověkem. Je možné, že z knihy může vypadat jeho sebevědomí jako příliš vysoké, ale z osobních setkání mohu říct, že na mě tak rozhodně nepůsobil. A co se týká fyzické převahy, tak mohu potvrdit, že tu skutečně má. I ve svém věku 53 let je v takové fyzické kondici, jako málokdo. 

Nesnaží se svým vyprávěním lehce manipulovat s názory lidí?

Jaký je rozdíl v tom, že on říká, že nikoho nezabil, a jiní říkají, že to určitě udělal, přestože o tom ve většině případů nevědí vůbec nic? Pokud může být jeho sdělení manipulací, pak může být stejnou manipulací i sdělení druhé strany.

Já myslím, že na to, zda je manipulován, si musí vždy každý udělat názor sám za sebe. Obecně, nejen v případě Jiřího Kajínka. 

V knize je i několik způsobů, jak provádět krádeže či otevírat zámky. Neodsoudil Vás někdo, že vydáváte knihu napomáhající k trestné činnosti?

Neodsoudil. V knize je popis toho, jak se dá planžetou otevřít ten nejobyčejnější zámek. Nicméně rovnou je tam sděleno, že tento způsob je dnes již historickou záležitostí. Je to asi, jako kdybychom dnes „prozradili“, jak je možné se na dálku domluvit zařízením, kterému se říká telefon a že k tomu jsou potřeba tisíce kilometrů drátů.

Dnešní zloději jsou v době různých kvalitních bezpečnostních zámků vybaveni jinou technikou, než je planžeta. A mimochodem, během pár vteřin dokáže otevřít zámek každý zámečník. 

Při práci na knize jste navštěvovali Kajínka ve věznicích. Stalo se někdy, že měl o něco horší náladu nebo dokonce s Vámi nechtěl vůbec mluvit?

Samozřejmě každý má někdy lepší, někdy méně dobrou náladu. Nicméně nikdy se nestalo, že by se naše návštěva nesla v duchu špatné nálady. Jak je i v knize řečeno, Jiří Kajínek je optimista a pozitivně naladěný člověk.

A že by naši návštěvu Jiří Kajínek dokonce odmítl, tak to se skutečně nikdy nestalo. 

Jakým způsobem probíhaly Vaše schůzky s jeho sestrou? Vyprávěla Vám o svém bratrovi?

Naše schůzky s paní Miluší Kajínkovou byly vždy víceméně krátké. O jejím bratrovi jsme se samozřejmě bavili, ale vždy spíše nad fotkami z rodinného archivu, kterými nás vybavila. Za účelem těchto schůzek jsme za ní vždy jeli na chatu, kterou mají v lese u rybníka, v krásné přírodě. I proto byla setkání vždy příjemná.

Jiří Kajínek lehce naznačuje, že vydá i další knihy. Máte nějaké bližší informace o vzájemné spolupráci do budoucna?

O možnosti vydat další knihu jsme se skutečně bavili, ale v tuto chvíli to není aktuální záležitost. Uvidíme v nějaké budoucnosti.

Na závěr ještě změníme téma našeho rozhovoru. Jste spolumajitel populárního nakladatelství Fragment. Povězte nám něco o něm. Jakým způsobem probíhá výběr knih, které vydáte?

Nakladatelství Fragment bylo založeno v roce 1991. Letos je nám 23 let a jsme tedy v těch nejlepších a nejproduktivnějších letech. Možná není tak úplně známé, že od počátku vzniku jsme ryze českým nakladatelstvím, tedy bez jakéhokoliv zahraničního kapitálu.

Po celou dobu našeho fungování na knižním trhu se udržujeme mezi prvními šesti nakladatelstvími, co do úspěšnosti vydávání a prodeje knih. Ceníme si toho, že se nám za tu dobu podařilo vybudovat profesionální a tvůrčí tým spolupracovníků. To se pak pracuje opravdu s radostí.

Výběrem titulů k vydání se u nás zabývá tzv. redakční rada sestávající ze šesti až sedmi kolegyň a kolegů. Tam rozhodujeme dle mnoha různých kritérií o tom, kterou knížku přeložíme do češtiny, ale i jaký nový titul sami vytvoříme, pro jakého čtenáře, … Celý proces výběru a schválení titulu k vydání je celkem složitý a bylo by to na delší povídání. 

Na jaký žánr se především specializujete? Které knihy z Vašeho sortimentu byly za poslední dobu nejúspěšnější?

Stále se považujeme spíše za dětské nakladatelství, vydáváme leporela pro nejmenší, knížky pro první čtenáře, pro dospívající, pro tzv. „young adults“, ale zejména v posledních několika letech se snažíme více proniknout i do beletrie pro dospělé.

V posledních letech byly našimi nejúspěšnějšími tituly všechny knížky Zdeňka Svěráka (Povídky, Nové povídky a zatím poslední Po strništi bos). Z převzatých pak čtyřdílná série z fantasy žánru Odkaz Dračích jezdců, tedy Eragon, Eldest, Brisingr a Inheritance. 

Myslíte si, že má v dnešní době cenu zakládat nové nakladatelství (vydavatelství)?

Pokud na to má člověk chuť a podmínky, má cenu začít podnikat v jakémkoli oboru. Tedy i ve vydavatelské činnosti. Jiná věc samozřejmě je, že každý obor má svá specifika. Kdybyste se mě zeptal, zda bych do toho šel dneska znovu od nuly, řekl bych, že ano. 

Jaký máte názor na téma e-booky vs tištěné knihy. Věříte v budoucí zánik tištěných knih nebo je e-booky nemůžou ohrozit?

Elektronické knihy jsou produktem samozřejmého rozvoje vědy, techniky, komunikačních nástrojů a společnosti jako takové. Do elektronických médií se přesouvá nemalá část informací, které byly dříve šířeny pouze tištěnou formou. Nicméně tak, jako například rozhlas ani televize zcela nezničily noviny, věřím, že ani e-booky nezpůsobí zánik tištěných voňavých papírových knih.

Co je ale mnohem větším problémem, je pirátství a neoprávněné šíření knih. Bohužel, 99,9% lidí by rohlík v obchodě nikdy nevzala bez zaplacení. Přesto naprostá většina z nich, si bez problémů stáhne knihu bez úhrady a za krádež to vlastně vůbec nepovažuje. A to nemluvím o těch, kteří toto vědomě umožňují a navíc na tomto konání získávají nelegálně veliké peníze. Musím říct, že to jsou mnohonásobně větší zloději, než byl v minulosti Jiří Kajínek.

23.4.2014 | Lukáš Loužecký Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout