Odpověď zní: Ano. Alespoň pokud si zajdete do brněnského HaDivadla na inscenaci Lukáše Brutovského. Ten se rozhodl Maryšu zbavit nánosů „tradičnosti“ a folkloru a vsadil na čistotu kvalitního herectví brněnského ansámblu. Navzdory podtitulu hry (krojovaná revolta) se tedy nesetkáme ani s pestrostí lidového kroje, ani s vyobrazením venkovského koloritu na přelomu století.

Příběh inspirovaný dvěma událostmi z moravských vesnic, popisuje osud dívky Maryši Lízalové, kterou její rodiče donutili ke sňatku se starým vdovcem Vávrou. Maryša se tak musela vzdát Francka, kterého milovala. Život s Vávrou a neustálé tvrdohlavé Franckovo dorážení nakonec dotlačí Maryšu k tomu, že svého manžela zabije otrávenou kávou.

Inscenace se snaží otevřít téma vzdoru (revolty). Maryša se tu stává obětí částečně ze svého vlastního rozhodnutí a zarputile trpí tak, aby svému okolí co nejvíce oplatila jejich počáteční tvrdohlavost. Svým vzdorem rozbíjí po staletí zaběhnuté konvence o poslušnosti dítěte vůči rodičům a vzpírá se do poslední chvíle, ačkoliv to ke konci vypadá, že i s Vávrou by mohla být rozumná řeč.

Dopsáním úvodní scény režisér otevřel i uzavřel inscenaci stejným motivem: na začátku jsme svědky pohřbu Vávrovy ženy, na konci pohřbu samotného Vávry. Při pohledu na děti, které ztrácejí oba své rodiče, se nabízí otázka, čeho všeho vlastně Maryša svým vzdorem dosáhla.

Jako začarovaný kruh mohou působit i scény, kdy postavy přehrávají část textu stále dokola. Tak je tomu například, když otec Lízal Maryši oznámí, že pro ni má za ženicha Vávru. A hlavně pak, když Maryša svého muže v posledním jednání tráví kávou. Vávra nevypije jeden, ale hned pět šálků s jedem. Jsou to natolik zásadní momenty inscenace, že nám režisér dopřává vidět je několikrát. Efektem je navzdory úsměvnému podání také gradace a důraz na závažnost dané situace.

Celá hra se odehrává v zúženém jevištním prostoru obdélníkového tvaru, ze tří stran ohraničeném černým dřevěným obložením. Z obou boků jeviště jsou dveře, kterými na scénu proudí světlo. Svícení seshora funguje také, vše má ale čistý a jednoduchý ráz. Na scéně není vůbec nic kromě několika židlí rozvěšených po stěnách. Postavy je v průběhu hry sundávají a s jejich pomocí tvoří prostředí, ve kterém se právě nacházíme. Kromě toho je popis demonstrován samotnými postavami, které na začátku každé z pěti scén doslovně odříkávají scénické poznámky bratří Mrštíků. Kostýmy (Zuzana Hudáková) sladěné do černobílé barvy mohou provokovat diváka k otázce, jestli je všechno opravdu tak černobílé, jak se zdá. Vdané dámy mají kalhoty, svobodné sukni. Všichni herci mají bílé košile a černá saka. Samotná Maryša pak celé jedno jednání stráví na jevišti jen ve spodním prádle a punčoškách. Její viditelná zranitelnost a křehkost je v tuto chvíli o to kontrastnější s tvrdostí a bezcitností vlastní matky, která svou dceru neváhá nejednou udeřit. Závěr jednání vyvrcholí příchodem Maryši na jeviště v (pře)barevném kroji (jediný okamžik, kdy se tento prvek na jevišti objevuje). Právě v tuto chvíli v Maryši dozrává myšlenka, že svým rodičům se podvolí a bude trpět všem na očích. Kroj se tak stává znakem podvolení se konvencím.

Výborná Erika Stárková v hlavní roli Maryši alternuje se Sárou Venclovskou. Stárková se jako femme fatale brněnského HaDivadla pro roli Maryši skvěle hodí. Její protějšek Francek (Jan Grundman) je tak trochu sobeckým spratkem, který Maryšino počínání nemůže pochopit, ani kdyby chtěl. Výborná je Simona Peková jako autoritářská matka přesvědčená o správnosti svého počínání i ve chvíli, kdy dceru mlátí, aby se oblékla. V roli Vávry s naprostou přirozeností exceluje Cyril Drozda.  

Všichni herci se nenásilně poprali i s nářečím a lidovými písněmi, které tvoří jediný hudební doprovod inscenace. Čistota a do jisté míry syrovost tak na diváka dýchá po celou dobu tříhodinového představení. Herci i celý inscenační tým HaDivadla, má za sebou bezesporu největší premiéru sezóny.

Maryša, HaDivadlo. Režie: Lukáš Brutovský, kostýmy: Zuzana Hudáková, dramaturgie: Miro Dacho. Premiéra 10. ledna 2014.

18.3.2014 | as Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout