Právě druhý zmíněný hraný polo-dokument charakterizovaný v anotaci jako komedie, je vcelku optimistickým a chcete-li levičáckým dílem, v němž dostávájí dokumentární slovo historik, ekonom, lenivý filosof na volné noze, psycholožka či politický aktivista a hranou část si berou na starosti šťastný prodavač matrací, svobodná matka čekající dítě a živící se šitím roztomilých věcí, důchodce čekající už pouze na smrt, inženýr v depresích, jenž neuspěl na trhu práce, výrobce domacích sýrů a nezávislá filmová producentka, která prožívá pracovní krizi.

Poselství tohoto snímku by se dalo shrnout krátkým zvoláním: "Věříme v práci!" a zachycuje současné fenomény spojené s krapet přepracovanou, ale stále na 150% pracující společností, která jednak neumí pořádně odpočívat a jednak nechápe, čemu vlastně věnuje tři čtvrtiny svého času, jaký smysl konání, za které dostává svůj měsíční příjem, má. Historik přičítá tyto problémy rozšíření protestantismu, důrazu na tvrdou práci a skromnost, slavení méně svátků. Ekonom zase kritizuje W. Smithe a teorii neviditelné ruky trhu, obhajuje řízenou regulaci trhu a plnou zaměstnanost, která nemusí být podle něj vůbec iluzí. 

Podle dalších mluvčích zase práce v životě moderního člověka odpovídá na základní religiózní otázky poté, co odstranil ze svého života víru v něco transcendentálního. Tento zajímavý rozpor skvěle dokreslují v různých intervalech zpovzdálí znějící kostelní zvony a varhany a postřeh, že věřit v práci je pro určitou  skupinu lidí stále obtížnější než ve zmrtvýchvstání. "Lidé mají tendenci vytvářet si vlastní realitu namísto aby přijali danost," je dalším zajímavým komentářem k zamyšlení, který celým snímkem rezonuje, má sklon litovat přepracované bankéře, úředníky či pojišťováky a hovořit ve prospěch zahradníků, farmářů a šťastných prodavačů matrací, upřednostnit takzvané "know-why" před otřepaným "know-how", negovat heslo současné a především na výkon a rychlost zaměřené společnosti, že "tvrdší práce nám přinese lepší život" - že onen není teď, nýbrž si na něj teprve musíme počkat...a vydělat.

Snímek pokládá odlehčeným, v jistém smyslu humorným způsobem nespočet závažných a pro vědomý život nezbytných otázek, jako například: Co je to volný čas? Co je štěstí? Co je mou rolí?... Také nabízí antropologicky doložené paralely současného a pravěkého života, neustálý strach o přežití, o zabezpečení obstaráváním sebe sama, který je v nás zřejmě hluboce zakořeněný, jenom změnil objekt; nebojíme se, že zhyneme hlady, ale že nebudeme dostatečně úspěšní, respektovaní, užiteční, efektivní, či flexibilní. Zda tímto slepým toužením ztrácíme poslední zbytky lidskosti, to už dokument nechává na každém jednom divákovi.

Kdy a kde dávají film: S chutí do toho!

17.3.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout