Divadlo Broadway uvedlo na světlo světa další kus Michala Davida. Jeho díla jsou známá tím, že mají buď zaryté nadšence nebo odpůrce. Jeho předchozí Kat mydlář tento vzorec naplnil víc než dobře a proto bylo většině lidí jasné, s jakou se na divadelních prknech potáže špiónka Mata Hari. Její vznik provázela řada úšklebků a jízlivých komentářů od zarytých odpůrců „Davidovek“, které se vyznačují svými specifickými režijními postupy, chabými texty o lásce a monstrózními kostýmy. Nutno říci, že Mata Hari je jiná. Zcela jistě na tom má největší zásluhu výborný režisér Radek Balaš, pod jehož taktovkou vznikl například komorní muzikál „Já, Francois Villon“. Právě na režijní stránce je vidět největší kus práce, herecké výkony tak posouvá do úplně jiné kvality, než na jakou jsme zde doposud byli zvyklí.

Další sázka na jistotu byla Quaša, která dostala za úkol choreografii. Představení je hodně stavěné na skvělých výkonech company a právě díky ní vynikne velká část emocí, které ještě podtrhne. K tomu velkou měrou přispívají také kostýmy Romana Šolce a řada scén tak díky trefně a nápaditě oblečené company dostává úplně jiný „drive“ - scény z druhé poloviny, kdy přijdou na řadu vojenské kabáty a lebky jsou v kombinaci s dobrým osvětlením naprosto špičkové, až jde člověku husí kůže po těle! Troufám si říci, že tyto „velké“ taneční scény jsou právě to, co člověku z představení nejvíce utkví v paměti.

Texty Lou Fanánka Hagena - překvapivě - neurazí, což je na místní poměry dobrá zpráva, ale ani nijak zvlášť neoslní. 

Nyní k hereckému obsazení. Yvetta Blanarovičová je v hlavní roli víc než skvělá. Vládne pevným, libozvučným hlasem, který se krásně poslouchá. Její Mata Hari je plná naprosto uvěřitelných emocí, žádné přehrávání ani zbytečně hysterické výstupy. O to silnější potom její příběh je. Navíc má Blanarovičová tělo bohyně, které je leckdy k nerozeznání od dvacetiletých tanečnic, ne-li ještě hezčí. Ano, na téhle ženě se dá představení stavět.

Mladou Mata Hari, neboli Margaret Zelleovou ztvárňuje Markéta Procházková. Ta se s Blanarovičovou skvěle doplňuje a po pěvecké i herecké stránce má svou roli profesinálně zvládnutou. Až trochu škoda, že dostala tak málo prostoru.

Oproti tomu Josef Vojtek, který hraje manžela hlavní hrdinky, podle všeho zamrznul v roli kulhavého Peyraca z Angeliky. Neopomíná do každé repliky zasadit svůj rockerský chraplák a celkově působí tak, že nemá vůbec ponětí, co hraje. Jeho herecký projev je plochý a snadno zaměnitelný a v kontrastu s ostatními je jeho absolutní absence umu víc než patrná. Bohužel.

Excelentní herecký výkon Pavla Soukupa v roli vyšetřovatele divákovi spraví náladu, protože zde autoři představení vybrali neomylně. Soukup dokáže svým sympatickým projevem přivést diváka na pochyby, zda nemá přeci jen držet při vrchním vyšetřovateli. Právě on zde vytváří to podviné napětí, kdy místy není jasné, zda je Mata Hari pouze nešťastná žena nebo krutá bezcitná kurtizána.

Aleš Háma dostal roli vypravěče a vede si skvěle. Působí nenuceně, sympaticky, místy správě vtipně a hlavně nestranně. Nechává diváka, aby si udělal názor sám, což je velmi důležité. Je Mata Hari tím správným parťákem, který spolu s ní prochází příběhem. Jeho hereckému projevu není co vytknout. 

Celkově si myslím, že muzikál o slavné špionce rozhodně stojí za návštěvu. Není to klasická zamilovaná love story, na které jsme na Broadwayi zvyklí. Místy si člověk skutečně popláče a husí kůže má občas proč naskakovat, protože o vypjaté scény zde není nouze. Až na vyjímky jsou do svých rolí obsazeni skuteční profesionálové, kteří ví, jak se na pódiu pohybovat.

Divadlo Broadway tak konečně přišlo do nové sezóny s kusem, který dokáže uspokojit i náročnějšího diváka, a neztrácí přitom své kouzlo ani pro sváteční návštěvníky.

18.10.2013 | Veronika Nováková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout