Okouzlujícím příběhům, které dovedly svérázně formované páry na taneční parket podniku s názvem Century, přihlížel i sám autor knižní předlohy; americký spisovatel, filosof, někdejší kovboj a mnoho dalšího – Robert Fulghum. V jednom střevíčku černém a jednom červeném jej doprovázela jeho půvabná manželka Willow Baderová, autorka obrazů s taneční tematikou, které zdobily scénu i foyer. Dle jejich nadšených reakcí, ačkoli slovům herců nerozuměli, se dalo tušit, že příběh a dialogy fungují, jak mají. Překlad má mimochodem na svědomí Jiří Hrubý. Oba manželé jsou vášnivými příznivci společného „opření se o sebe“, tance unavených Argentinců v zapadlém přístavu, ale zároveň i celé této kultury, pohledu na svět a stylu života – tím vším totiž tango beze sporu je.

Do taneční lekce pod vedením Hello Silvermanové (Henrieta Hornáčková) přicházejí postupně nejextrémnější typy tanečníků, jaké si divák vůbec může představit. Nadšenci ověšení růžičkami od hlavy k patě; rozhodnutí, kteří mají vše pod kontrolou; nekoneční optimisté, které nic nerozhodí; opatrní stydlíni, tvářící se, že neexistují, dále ti, kdo přišli jen někoho sbalit, až po úplné mimoně v manšestrových oblecích a zmatkaře, kteří vypadají, jako by se na tanečním parketu ocitli úplnou náhodou po cestě z práce. Každý z nich zazpívá postupně svůj životní příběh v krátké písni, mimochodem bouřlivý potlesk obecenstva vytváří po každém výstupu krásně fungující, až jakoby terapeutický efekt! „Mám za sebou to a to a teď tančím tango...“

Jejich snažení sleduje z galerie novinářka Marisol (Stanislava Jachnická), též vášnivá tanečnice, která však v sobě svůj zájem kvůli „objektivitě“ reportáží z tančírny svědomitě dusí. Zpoza baru přihlíží všemu, co se v Century šustne, prdelína (dle svých vlastních sebeironických slov) a dohazovačka Frida (Veronika Janků) s příznačnou velikostí „F“, která v běžné konfekci neexistuje. V tančírně se čas od času objeví i postarší elegantní pán a někdejší tanečník Clarence (vynikající Lubomír Lipský), který kvůli dávné nevěře nesmí na svou bývalou ženu Rút (Jana Drbohlavová) promluvit dalších sto let. Nutno podotknout, že se snaží poctivě.

Postava, kolem které se děj točí, je vyhořelý právník Aristofanés Joyce (Jiří Hána), který ze strachu, že na nudu jednou zemře, zatím opatrně otevře dveře, za kterými slyší houslové vyhrávky o zlomených srdcích… A to mu možná zachrání život, začne psát divadelní hru a nakonec se zamiluje do Marisol, která svůj zápisníček společně s nemožnými brýlemi ve finále konečně odhodí a poddá se Aristovu vedení.

Že argentinské tango není vázané na zrak, dokazuje postava Dulci Marie (Lucie Pernetová), geniální nevidomé tanečnice a someliérky. Její partner Angel (Zbyněk Fric) trefně poznamenává: „Domluva by byla smrtí tance – zkuste se milovat se scénářem!“ O co jde ze všeho nejvíc, je totiž tanec pocítit, ne dokonale pochopit. Další z okřídlených zásad – dívat se raději na hvězdy než na zem – pronáší Hello ve spojitosti s přehnanou sebekontrolou kroků každého z účastníků kurzu.

Závěrečná děkovačka byla pak skutečnou srdeční záležitostí; Fulghum s Baderovou zasypali herce červenými okvětními lístky růží, vyšili krátký taneček a nakonec spisovatel vyzval k tanci dokonce režiséra Miroslava Hanuše. V tangu není nic nemožné. To diváci viděli i po skončení představení v šatně Divadla ABC, kam se donesly reproduktory a začala improvizovaná milonga, zatančit si mohl, kdokoli měl chuť. Obdivný potlesk si zasloužili zejména lektoři taneční školy Caminito, kteří to mezi věšáky pořádně rozjeli.

10.6.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout