Festival krátkých filmů Future Shorts podruhé v Brně

Festival krátkých filmů Future Shorts podruhé v Brně

Máme začátek června, jaro by se mělo začít podobat létu, ale venkovní podmínky se blíží spíš sychravosti října a budí dojem pěti symbolických minut do potopy světa. Brno se na velkou vodu připravilo tak, že vytáhlo ze skříně „kraťasy“. Po tříměsíční pauze se tak do brněnské kavárny Trojka vrátil světový festival krátkometrážních filmů Future Shorts a Brno tím potvrdilo, že se stalo pravidelným hostitelem této akce.

hodnoceno 4x
Líbí? Pošlete to dál...

Filmová událost Future Shorts Brno: Spring proběhla 4. června večer v kavárně Trojka, která poskytla prostory pro uskutečnění festivalu i při zimní (březnové) premiéře. Kvůli nepřízni počasí bylo promítací plátno nakonec místo plánovaného open-air nádvoří Domu pánů z Kunštátu napnuto ve vnitřním sále kavárny. Nevelký prostor byl i tentokrát zcela naplněn, čemuž organizačně rozhodně napomohla možnost rezervovat si místa předem.

Brněnskou odnož Future Shorts má na svědomí dobrovolné aktivní seskupení studentů Masarykovy univerzity. Aktuální jarní promítání uvedli Petra Wagnerová, Petr „Banán“ Hájek a Lucie Šmídová, jakožto odpovědní organizátoři, již odvedli dobrou práci na vytvoření příjemného prostředí, kterému netřeba nic vytýkat. Dávám plus za snahu překládat veškerá sdělení v češtině i do angličtiny (včetně promítání v originálním znění s českými i anglickými titulky). Dávám dvě plus za podomácku vyrobené osvěžující občerstvení v podobě banánovopiškotového zákusku! :-)

Rozehřátí publika se o osmé hodině zhostil support ze Slovenska - Samčo, brat dážďoviek, kterého bych označila za ztělesnění nezaškatulkovatelnosti a zdráhala bych se použít označení muzikant. Tento lehce excentrický, byť asi upřímný performer z východu vystoupil před publikum s kytarou a partou plyšáků a jelikož lidé byli opravdu dobře naladěni, vysloužil si i celkem zvučný potlesk.

V rámci jarního programu se představilo šest krátkých filmů, přičemž se jednalo o filmy ze čtyř různých kontinentů s naprosto odlišnou formou zpracování i s různými motivy příběhu. V první části promítání jsme zhlédli hned po sobě tři snímky: The Whistle (Polsko, 2012, 17 min., dokument), 38 – 39°C (USA/Jižní Korea, 2011, 8 min., animace), The Chair (USA, 2012, 12 min., drama). Polský snímek Gregorze Zariczneho o fotbalovém rozhodčím z polských Kotěhůlek je úžasně autentickým a (pro Čechy rozhodně) zábavným obrázkem „mentalnośći polkské“. Druhý promítaný snímek mi učaroval jedinečným způsobem animace. Výtvarné zpracování dalece přesahovalo hranice reality hraných filmů a ačkoli mohl film na někoho působit dějově nesrozumitelně, ke mně promlouval osobitým uměleckým jazykem a rázem se zařadil mezi favority večera. The Chair hodnotím jako poutavé drama s velkou dávkou mystérie, která napíná. Chlapec vypráví o tajemné epidemické nákaze plísní, kvůli které mu zemřela matka. Jakou roli v tom hraje křeslo? To je právě ta pointa, kterou nelze prozradit předem.

Po patnáctiminutové přestávce se dopromítaly filmy Micky Bader (Švédsko/Dánsko, 2009, 14 min., dokument), Dogs Are Said to See Things (Brazílie, 2012, 12 min., fikce) a Whiplash (USA, 2012, 18 min., drama/komedie). Micky Bader je citlivě pojatý vhled do života staré ženy slavící sté jubileum. Očima sledujeme její každodenní rituál koupele v moři, zatímco ušima nasloucháme skromnému životnímu příběhu a staleté moudrosti. Brazilský snímek zpracovává děj povídky španělského spisovatele Moreiry Campose. Výrazně odlišná estetika, kontrasty a vystupňované napětí s tragickým koncem jsou zajímavé už jen pro svou kulturní odlišnost. Jako poslední na řadu se dostal americký snímek Whiplash o mladém bubeníkovi, který jako „zelenáč“ přichází do špičkového jazzového orchestru, kde se setkává s krajně vznětlivým dirigentem, jehož lze chápat jako parodii na deformaci amerických vojáků z výcviku. Film osciluje mezi šokem a smíchem, záběry jsou brilantně nastříhané a dynamika těch několika minut je neskutečná. Na druhou stranu se mi nechtělo bezhlavě propadat, pro američany tolik typickému, „cool humoru“, postaveném na několika ultimátních hláškách.

Na závěr měl každý možnost hlasovat pro film, který se mu líbil nejvíce. Vyhodnocení bylo hotové do dalšího dne a teď už víme, že cenu divácké sympatie získal americký snímek Whiplash. Ostatně jako jediný snímek byl taky mezi lidmi oceněn i potleskem.

Na afterparty jsem nezůstala, ale doneslo se mi, že vystoupil pouze solitér slovenské elektro scény tatratank a Nina Pixel, jejíž sety měly pulzovat Trojkou do rána bílého, už bohužel ne, protože neměla pro koho vystupovat. Byť afterparty lehce ustrnula v tempu, nesmíme zapomínat, za jakým účelem jsme na FS fest přišli (nápověda pozpátku: ymlif).

Dle mého se tentokrát promítání Future Shorts opravdu vydařilo bez jakýchkoli komplikací. Za přátelskou cenu 80 Kč pro studenty a 100 Kč pro nestudenty byla možnost zhlédnout velmi dobrý výběr současných oceňovaných krátkometrážních filmů a to považuji za kvalitně strávený volný čas.

V rámci šíření idey platformy, která umožňuje mladým filmařům prezentovat svá „demo díla“ po celém světě, ještě upozorňuji na nabídku hostovat promítání i ve vašem městě, ať jste, kde jste. Stát se součástí má celkem jednoduchý postup. Stačí zakoupit licenci pro promítání na webu Future Shorts Festival (http://www.futureshorts.com/htmlViewer.php?id=1068), posléze vám budou zaslány filmy i se všemi potřebnými nezbytnostmi, no a následná organizace promítání už je jen na vás a vaší aktivitě.

Každopádně už teď se šušká v kuloárech, že brněnský tým chystá další promítačku opět zhruba za tři měsíce, buď v srpnu anebo v září. Babí léto a zase (nebo ještě pořád) kraťasy. Budeme se těšit!

|
Názor informuji.cz: 90%
90%

Filmové tipy

Přidat na Seznam.cz Mějte články z Informuji i na Seznamu

Prostor pro tvůj názor...

Komentovat může pouze přihlášený fanoušek...